Možná si někteří z vás pamatují ze školy první dotaz paní/soudružky/ učitelky: „Tak co jsi dělal o prázdninách“, případně „što ty dělal va vremja kaníkul?“
V letních měsících obvykle se snažíme tak trochu si odpočinout. Odpočinout si od všeho, co děláme během roku. Tedy, ten, kdo je zaměstnán, se snaží nebýt v zaměstnání a využít svůj nárok na dovolenou. Zákoník práce dokonce říká, že musíte mít jednou do roka dovolenou v době trvání dvou týdnů nepřerušeně.
Já osobně toho využívám, a tak jsem během měsíce srpna nebyl on-line, neřešil moc články na webu, nestavěl modely, nelétal a hlavně, nechodil do práce. Byl jsem v Jizerských horách a užíval si slunečných dní. Protože jsem se pohyboval ve výšce kolem 800 metrů nad mořem, nebylo tam ani příšerné horko, které bylo v nížině.
Protože jsem člověk zatížený na techniku, navštívil jsem s rodinou několik míst, o kterých bych se rád tady zmínil.
V Liberci jsem navštívil Technické muzeum Liberec. Je to muzeum založené soukromými osobami, kteří dali v „plen“ své sbírky technikálií, které po léta kolektovali, a v podstatě je už nemají kam dát. Muzeum se nachází v bývalém areálu Výstavních trhů (možná ještě pamatujete a možná jste tam dokonce zavítali). Převážná část expozice je věnovaná dopravě. Krom toho je zde expozice věnující se pomoci mladému Izraelskému státu v roce 1947 ve formě výcviku letců v Liberci a dvě menší expozice věnované výrobě aut, textilní výrobě a průmyslu obecně. Zajímavá věc je soutěž „poznej stroj“, kde návštěvník si může zasoutěžit v tom, že se snaží přijít na to, co je to za vystavený stroj. Jako odměnu pak získáte dárek od firmy ABB. Mě osobně se podařilo stroj identifikovat. Jenom neprozradím, co to je, abyste si mohli zasoutěžit také.
Jizerské hory skrývají i jiné skvosty, například ozubnicovou železnici, která vede z Tanvaldu do Kořenova a dál do Harachova a Sklarske Poreby v Polsku. V Kořenově je umístěno Muzeum Zubačky a také tam probíhají akce s prezentací našich ozubnicových lokomotiv T426, jediné dvě zachované v Evropě. (Stroje byly dodány v počtu 2 kusů do Rakouska, 2 kusy do Maďarska a 4 kusy do ČSSR). Nám dodané rakouské stroje se u dochovaly dva. Když se na ně podíváte, vidíte rakouský fortel a robustnost. Určitě vás zaujme i krásná konstrukce střechy opravené výtopny. Mimochodem, ta střecha je také z Rakouska.
Poslední věc, o které se zmíním je Jára Cimrman. Liptákov byl údajně v Jizerských Horách a v Příchovicích u Kořenova má malé muzeum a rozhlednu „Maják“. Stojí za to se tam podívat, stejně jako na blízkou rozhlednu Štěpánka či bunkr vz 37 zvaný Řopík, který se nalézá v její blízkosti. Průvodce je velmi zapálený (v podstatě stejně jako pan Krinke ve Smečenském řopíku), dokonce s řopíkem v přírodě spí a dokáže o obraně vlasti poutavě vyprávět. Objekt je osazen původní technikou, takže je na co koukat, samozřejmě, pokud fungují baterky panu průvodci 😊.
Jenže všechno jednou skončí, a tak je to i s dovolenou. Návrat k povinnostem je těžký proces, ještě že se člověk může těšit na další dovolenou.
V Jizerkách je toho samozřejmě mnohem více, ale o tom třeba zase jindy.
Doufám, že jsem vás do Jizerek nalákal.
Zdraví Jirka Hloušek