Naším klubem prošla spousta zajímavých osobností. Někteří zde byli jen chvíli a někteří velmi dlouhou dobu. Poměrně často se zmiňuji o těch, kteří v klubu působili ve čtyřicátých, padesátých nebo šedesátých letech. V této době zde působil i muž, kterého modelařina nejen bavila, ale který díky svému zaměření, zkušenostem a vizionářství, chtěl přispět do oboru radiem řízených modelů. Myslím, že se mu to podařilo.
K napsání tohoto článku mě inspirovalo hned několik věcí. Životopis, který sepsal pan Laco Polák pro radioamatérský časopis, bájný automobil Jaguár, a nakonec i příběhy kolem osoby samotné. Tento rok se mi poštěstilo se setkat s paní Jarmilou Novákovou, se kterou jsem si několik hodin povídal o jejím otci. Bylo to velmi poutavé. Cítil jsem skvělou atmosféru a dovídal se informace, které jsem vůbec netušil.
Na základě všech dojmů jsem článek nazval Muž na rádiových vlnách.
Nebudu vás dlouho napínat. Ten muž se jmenuje Ing. Antonín Schubert, byl členem klubu LMK Kamenné Žehrovice od konce čtyřicátých do konce šedesátých let. Muž, který se snažil aplikovat své znalosti v oboru radiem řízených modelů. Muž, kterého různá příkoří komunistického systému nezlomila, protože byl velkým entuziastou.
Pan Antonín Schubert se narodil 22.8.1905 v Praze. Jeho otec byl zkušený restauratér, který své vzdělání nabyl v Anglii. Provozoval restauraci na Staroměstském náměstí s názvem „U Šubrtů“. Kromě provozování restaurace byl i jedním z prvních bookmakerů v Čechách.
Antonín po střední škole absolvoval Vysoké učení technické a v roce 1934 složil statní zkoušku. Pak následovala vojenská služba v Týně nad Vltavou u telegrafního praporu. Po základní vojenské službě nastoupil do zaměstnání a věnoval se telefonním ústřednám. V té době se stavěla telefonní ústředna v budově pošty na Letné. Antonín Schubert se podílel na její montáži. V roce 1938 však již pracuje v sázkové kanceláři společně se svým bratrem Vilémem. Sázelo se na koňské dostihy nejen v Chuchli, ale i v Anglii či Francii. V roce 1943 získal licenci na provozování rádio-dílny. Antonín si tento provoz, kde se montovaly rádiové přístroje z různých komponent a součástek, otevřel na stejné adrese, jako sázkovou kancelář. Pouze byl o patro výš. To bylo na Václavském náměstí v pasáži Diamant. Po převratu v roce 1948 komunisté nejprve uzavřeli sázkovou kancelář, a pak znárodnili i rádio-dílnu. Antonín Schubert pak do konce svého života pracoval jako telefonní technik. Měl tři dcery, Jarmilu, Zdeňku a Kristýnu. Antonín bohužel umírá předčasně 17.10.1968 ve věku 63 let.
Radioamatér
Licenci radioamatéra získal Antonín Schubert během své vojenské služby 23.7.1936 s volacím znakem OK1SC. V roce 1938 byl zvolen do funkce zástupce provozního manažera ve výboru spolku Československých amatérů-vysílačů. Jeho první publikační počin bylo spoluautorství knihy pro amatéry-vysílače s názvem Radioamatérská příručka, vydaná začátkem roku 1939.
Foto: Antonín Schubert jako funkcionář Československých radioamatérů.
Povolení k amatérskému vysílání si obnovil již v roce 1946 se stejným volacím znakem OK1SC. Stal se předsedou přípravného výboru pro obnovení spolku ČAV a na valné hromadě v roce 1946 byl zvolen jeho prvním předsedou. Paní Jarmila Nováková, rozená Schubertová vzpomíná, že v bytě se nocí ozýval otcův hlas při navazování spojení. Po úspěšně navázaném spojení pak poštou přicházely tzv. Qesle (QSL), což jsou kartičky od radioamatérů s potvrzením relace.
Ještě se vrátím do období okupace. V té době bylo zakázáno provozovat amatérské vysílání, přístroje musely být odevzdány. Antonín jich ale několik v bytě ukrýval. Byl to veliký risk. Několik kontrol samozřejmě proběhlo i v jeho smíchovském bytě. Naštěstí k nálezu nikdy nedošlo.
V roce 1948 bylo jasné, že Antonín Schubert nemůže být, vinou svého živnostenského / buržoazního původu, nadále předsedou radioamatérů a byl nahrazen Dr. Miroslavem Jáchimem, který vyhovoval kádrovým profilem. Zde se projevil neobyčejný optimismus, který v sobě Antonín měl. Nezanevřel na společnost a nadále pracoval ve svazu, připravoval propozice „Prvního polního dne na metrových vlnách“. Přesto všechno mu bylo v roce 1951 zrušeno povolení k amatérskému vysílání.
Modelář
Jeho druhým koníčkem bylo letecké modelářství. Jak jsem zmiňoval na začátku, byl členem klubu LMK Kamenné Žehrovice a samozřejmě stavěl nejprve volné, pak upoutané, a nakonec i RC modely. Možná si ještě vzpomínáte, že pro řízení modelů rádiem byla potřeba příslušná licence. Paradoxně, byť byl zkušeným radioamatérem a také bývalým rádio-amatérským činovníkem, Antonín ji získal až po několikeré žádosti. Vinou jeho živnostenského původu mu ji úřad nechtěl vydat. Ale vraťme se k modelařině. Zajížděl do Kamenných Žehrovic a zde létal společně s Radoslavem Čížkem a dalšími modeláři.
Foto: Skupinová fotografie modelářů z Kamenných Žehrovic z roku 1953, v době, kdy se chodilo na letiště v kravatách – do fotografie někdo doplnil jména modelářů, ale u Antonína Schuberta chybně uvedl jméno. Stojí zcela vpravo ve druhé řadě.
Foto: Zájem dětí o volný motorový model Antonína Schuberta
Foto: Antonín Schubert připravuje na start upoutanou maketu letounu Boeing Y-15 Scout Emila Braunera společně s Kamilem Braunerem a Františkem Kratinou.
Samozřejmě v té době již zrála i myšlenka předávat modelářům informace o konstrukcích přístrojů pro radiové řízení a další zkušenosti ohledně létání. Proto již v roce 1951 vyšel jeho první článek v časopise Letecký modelář o Radiovém řízení modelů. Bylo to v čísle 5.
Jeho články pokračovaly ještě v číslech 6,7,8, 9,10,11,12. V čísle 8/1951 se objevil i plánek modelu, který Antonín Schubert postavil jako demonstrátora. Byl to model Rudder Bug od Amerického pionýra radiového řízení Waltera Gooda. Není bez zajímavosti, že plán překreslil a upravil Radoslav Čížek tak, aby se dal postavit z tuzemských materiálů.
Seriál článků pak ještě pokračoval v následujícím roce, tedy v roce 1952 v číslech 2 a 3. Kromě těchto specializovaných článků sdílel v časopise Letecký modelář i další zkušenosti. Například o determalizátorech v čísle 5 z roku 1951.
Nebo v čísle 2 z roku 1952 psal o skupinovém létání.
Byl přesvědčený, že je potřeba dostat mezi modelářskou veřejnost více informací o radiovém řízení, a tak začal pracovat na knize Radiové řízení modelů. Tato kniha poprvé vyšla v roce 1958.
Zde shrnul všechny své poznatky do jednoho celku. Je zajímavostí, že všechna elektronická schémata si Antonín kreslil sám. Technické výkresy ale kreslila dcera, paní Jarmila Nováková rozená Schubertová, v té době studující průmyslovou školu. Předpokládám, že siluety modelů kreslil Radoslav Čížek.
Kniha se dočkala ještě jednoho vydání, a to v roce 1961. Při přípravě si Antonín Schubert dělal do původního výtisku poznámky, aby opravil chyby z vydání předchozího. Věřte, je jich plná kniha.
Posledním vydáním byla rozšířená kniha přejmenovaná na Modely řízené rádiem. Vycházela z původního textu předchozího vydání a byla doplněna o modely lodí. Kniha vyšla v roce 1967.
Foto: RC model Alfa navržený a postavený Radoslavem Čížkem z roku 1958 a Antonín Schubert s vysílačkou stejného jména od Ing. Hajiče, který ji, na základě výzvy redaktora časopisu Letecký modelář Jiřího Smoly, postavil.
Foto: Antonín Schubert a jeho radiem řízený motorový model.
Foto: Antonín Schubert s Radoslavem Čížkem u běžícího motoru přibližně v polovině šedesátých let.
Paní Jarmila
Dcera Antonína Schuberta, Jarmila, společně se svým otcem také po nějakou dobu modelařila a létala upoutané modely. Jak jsem již zmiňoval, kreslila technické obrázky pro jeho knihu.
Foto: Léto v Kamenných Žehrovicích – v předu uprostřed Vladimír Kostečka, nedávno zesnulý člen LMK KŽ, po jeho levici sestry Schubertovy, Zdeňka, Kristýna, Jarmila, vzadu uprostřed s panenkou Alena Čížková se svou matkou, manželkou Radoslava Čížka.
Foto: Antonín Schubert připravuje na start motorový model. Asistuje dcera Jarmila
Jarmilina fotografie se dostala na titulní stránku knihy Pístové motory pro modely letadel vydané v nakladatelství Naše vojsko.
V rámci našeho setkání, kdy jsme společně probrali různá témata, mě paní Nováková nechala nahlédnout do jejich rodinného archívu. Mohl jsem si ofotit fotografie, QSL karty, které má uloženy, a také poslední přeživší model Antonína Schuberta. Tento je celý, i když při focení mu chybělo spodní křídlo, neb je to dvouplošník. Ale vězte, i křídlo je celé a existuje. Model poháněl malý Coxík, potah je na modelu původní a je celý a téměř nepoškozený. To vše díky použitému materiálu – potah je z monofilu.
Foto: Model Antonína Schuberta, který se dochoval celý. Jen pPrasklá gumička zapříčinila, že nebylo na modelu připevněno dolní křídlo
Foto: Model Antonína Schuberta, Coxík s vrtulí. Vidíte, s jakou pečlivostí je letadlo postaveno.
Jaguár
Když jsem na začátku článku zmiňoval automobil Jaguár, tak jistě očekáváte nějakou zmínku. Takže tady je.
Automobil má zajímavou historii. Jaguár je typ SS (Standard Swallow) 3,5 litre. Je to poměrně těžká limuzína s pontonovou karoserií. Původním majitelem byl prodejce automobilů Jaguar a MG v Praze pan Zdeněk Klika. Ten vůz zakoupil v roce 1938. Během druhé světové války byl automobil ukryt před konfiskací v zazděné garáži nedaleko jeho prodejny u Strossmayerova náměstí.
Krátce po válce vůz zakoupil pan Antonín Schubert. K vozu se váže i známá historka, kdy Antonín vozem Radoslavu Čížkovi omylem přejel a zcela rozdrtil jeho model Alfa. To už bylo po úpravě modelu na větroně.
Foto: Radoslav Čížek a upravená Alfa jako větroň
Model byl při této příležitosti přejet hned dvakrát. Jednou při pohybu vpřed a záhy i vzad, když byl řidič upozorněn, že model ničí. Dvě tuny kovu udělaly své.
Zde je článek o konci Alfy od Radoslava Čížka publikovaný v časopise Modelář.
Foto: Jaguár na Rané. Na fotce je Vláďa Horák. Za jeho levým ramenem je zaparkovaný Jaguár
FOTO: Vůz samozřejmě mírně chátral, v té době byl servis velmi problematický, což je vidět na fotografii z Kamenných Žehrovic z poloviny šedesátých let. Za vozem stojící paní je babička paní Novákové.
Po smrti Antonína Schuberta byl vůz uložen do stodoly v Kamenných Žehrovicích. Občas se objevil nějaký zájemce, a tak rodina musela ručně pumpovat ušlá velká kola, což bylo poměrně namáhavé. Zájemce se však vždy pouze svezl a zase odjel odkud přijel. Nakonec jej zakoupil sběratel a veteránista pan Vladimír Hubáček. Ten provedl rekonstrukci vozu.
Tento opravený automobil byl pak publikován v článku časopisu Svět motorů 36/1973. Nakonec byl na konci devadesátých let darován do Národního Technického muzea a jako exponát byl dlouhá léta vystaven v hlavní hale. Nyní je po rekonstrukci budovy NTM umístěn v depozitáři.
Při slavnostním předání vozu do NTM byla pozvána i rodina Antonína Schuberta.
Foto: Automobil v dopravní hale NTM
Poděkování
Chtěl bych tímto poděkovat panu Lacovi Polákovi za jeho inspiraci k napsání tohoto článku. Současně bych mu chtěl poděkovat za to, že dovolil čerpat z jeho materiálu.
Chtěl bych poděkovat paní Jarmile Novákové rozené Schubertové za ochotu se semnou sejít, skvěle si popovídat a poskytnout podklady.
Chtěl bych poděkovat paní Aleně Hesslerové rozené Čížkové za přízeň, kterou mám a za kontakt na paní Novákovou.
Věřím, že pohled do historie a seznámení se zajímavými lidmi bylo pro vás určitým přínosem.
Jiří Hloušek LMK Kamenné Žehrovice
Zdroj: viz poděkování
stránky :
https://www.autokaleidoskop.cz/Historie/Otevreni-noveho-depozitare-technickeho-muzea/
https://auta5p.eu/muzea/ntm_praha_2013/ntm_18.php
časopis Svět Motorů, Amatérské Rádio-Praktická Elektronika 2008 číslo 07
Foto: Archív LMK Kamenné Žehrovice