Uvádíme článek Michala Doležala, který jej publikoval na webu F1E.CZ.
Pro letošní Mistroství Evropy byl tým ve složení:
Junior: Matěj Pour
Senior: Jiří Blažek, Tomáš Hlavinka, Miroslav Horn, Ivana Blažková
Team manager: Michal Doležal
Letošní ME se konalo ve dnech 15.-18. července do rumunského města Rupea. Pěkné město s necelými 5 tis. obyvateli a částečně zachovalým středověkým hradem.
Z Prahy se zastávkou přes Litovel, kde nabírám M. Horna, je to do cíle nějakých 1360 km. Dobrá volba byla cestu rozdělit na dva dny a přespat v Kecskemétu v kempu. Po dálnici cesta pěkně ubíhala a za Sebeší už i bylo na co koukat. Dálnice a za městem Sibiň už jen silnice, se táhne dlouho podél pohoří Fagaraš. V pondělí okolo 18:00 místního času přijíždíme do našeho ubytování v obci Racos. Příjezd byl po silnici plné děr zklamáním, ale o to víc jsme byli nadšení z pěkného ubytování a přijetí od paní majitelky.
V úterý byl na programu Světový pohár Memorial Popa Crangu, ale nikdo nechtěl lítat až na M. Fišera, který si přijel Světový pohár zalétat. V úterý ráno jsem s M. Hornem vyrazil na místo, kam ukazovali GPS souřadnice místa závodu. Ouha, nikdo zde nebyl. Zavolal jsem M. Fišerovi, ten mi řekl, že místo je jinde. Byl tam dřív a Němci mu ukázali cestu na startoviště. Museli jsme jet k vesnici Dacia a tam už jsme viděli značky FAI. Ze silnice cesta odbočovala na zpevněnou polní cestu, ale i tak jsem jel s těžkým Multivanem velmi pomalu. Na startoviště jsme dorazili po 9:30. Start byl plánovaný na 10:00. Lidí tam bylo dost a já jsem řešil problém s pořadateli, kde nastala chyba v komunikaci. Jediný, kdo závodil, byl M. Fišer, který získal pěkné 8. místo. Ostatní trénovali.
Středa 15.7. Prohlídka hradu a ceremoniál na parkovišti pod hradem v Rupei. Tímto byl šampionát oficiálně zahájený. Poté nás čekal briefing.
Čtvrtek 16.7. Junioři. Kvůli změně větru se lítalo na protějším svahu kopce. Cesta byla o pěkný kus delší, takže jsem byl rád, že jsem před sebou viděl auta. Počasí bylo teplé, slunečné a téměř nefoukalo. Matěj začal zkoušet a já jsem viděl, že to nebude jednoduché. Ve středu foukalo a zkoušel jiné modely. Měl výhodu celé hodiny pouze pro sebe, a tudíž mohl doladit modely. Lítalo se na 240 s., vítr byl do 2 m/s. Matěj letěl první let za 132 s. Hodně se vyčkávalo. Druhý let maximum, paráda! 3. kolo za 220 s. Po 3. kole byl na 3. místě. Lehce jsem mu naznačil, že je na tom dobře. Pro 4. kolo nastal zvrat počasí. Byla velká oblačnost a změnil se směr větru. V dáli šla stranou bouřka. Foukal čerstvý vítr čistě od východu. Pořadatelé přemístili startoviště o kus vedle, naštěstí to šlo. Poslední 2 kola se létalo na 180 s. Rozmýšleli jsme taktiku, jelikož Jury povolila v kole přemisťovaní časoměřičů do optimálního výhledu. Mohlo se letět po větru do spádnice svahu. Letové časy už byly krátké a v posledním kole začalo lehce pršet. Matějovi se docela dařilo. Když jsem se podíval okolo, odhadoval jsem to na 2.-3. místo. Nedočkavě jsme koukali do monitoru pořadatelů a viděl jsem Matěje na 2. řádku. Nikdo tomu nechtěl uvěřit. Velká gratulace!
Páteční soutěž seniorů probíhala na stejném svahu jako začínali junioři. Ráno jsme opět jeli dlouhou off-road cestou na startoviště. Před startem, který byl v 10:00 jsme stíhali trénovat. Já jsem měl s sebou také bednu, a tak jsem cvičně zkoušel. Foukal lehce vítr proti svahu, model letěl pěkně. Začal start závodu a první závodníci Jirka a Tomáš měli poškozené modely ze zkoušení. Musel začít M. Horn. Velmi dlouho se vyčkávalo a nikdo ze soutěžících nechtěl začít. Vítr úplně polevil a bylo horko. Ten, kdo vyhazoval a nabral výšku hned na startu měl výhodu. Modely soutěžích málo kdy narazili na termiku. Nejlepší Jiří Blažek obsadil 11. místo s 411,25 %. V družstvech jsme obsadili 6. místo s 1157,50 %.
Sobotní slavnostní ceremoniál opět probíhal na parkovišti pod hradem v Rupei. Myslím si, že organizátoři soutěže mohli vybrat více slavnostní místo, než bylo parkoviště. Slavnostní večeře v hotelu Dumbrava a povedla na výbornou. V hotelu probíhali další akce a mohli jsme nasát pravou rumunskou atmosféru.
V neděli ráno nastalo loučení a odjezdy domů různými směry. S Mírou H. jsem zvolil osvědčenou trasu přes Kecskemét. Tentokrát s přespáním nad Budapeští v kempu Tata s krásným koupacím jezírkem.
Snad jsem byl jako organizátor výjezdu trošku užitečný a pomohl teamu k jeho výsledkům.
Michal Doležal
foto: Michal Doležal