Je konec května a my uděláme malou rekapitulaci. V květnu jsme již nelétali volné modely. Soutěže skončily již v dubnu, a tak jsme se přesunuli k RC modelům. Náš RES tým začal vyrážet na soutěže resek i e-resek. Zatím nemám výsledky, a tím padem je nedokážu publikovat. Uvidíme, co Pavel dodá během měsíce. Ale vězte, že už kluci a holky létají.
Uspořádali jsme dvě velké akce. První byl Memoriál Radoslava Čížka na Rané. Počasí nám přálo a všichni byli spokojení. Upřímně, letos to byla paráda, a to mě utvrdilo v tom, že je potřeba takovou soutěž pořádat. Bez ohledu na to, že spousta lidí říká, že gumicuky jsou na nic, a že nikdo přece nebude pro gumicuk chodit a nejlepší je mít v modelu vrtuli na čumáku. Poněkud jsme zpohodlněli a také zestárli. Pro gumicuk se chodí již mnohem pomaleji, a ještě se u toho zadýcháváme. Osobně si ale myslím, že dokud můžu chodit pro gumicuk, je to vlastně v pohodě.
Druhá velká akce byla Spring KŽ Pylons. Bylo to velké, bylo to náročně, bylo to více v pohodě než minule. Zažili jsme skvělý zážitek. Opět výborné počasí, skvělá příroda kolem a Sky Fox nad hlavou. Co více si přát. Vím přesně co si přát pro příští rok. Aby všichni rozhodčí, co s námi tuhle věc dělají, nám pomohli i příští rok. Abychom to finančně utáhli a nepřevýšily náklady nad příjmy. V tu chvíli by byl konec téhle skvělé akce. Tak si držme palce.
V červnu nic nepořádáme. Naopak, máme možnost k někomu zajet. Jenže například na MČR v hale nikdo od nás po letech nejede. Chtěl jsem do Opavy zajet, jenže bych jel sám. Vzhledem k délce cesty se mi nechce. Kluky z Mokrých Lazců tímto příliš nepotěším, ale kolegové jsou většinou na jiných akcích, nebo jako můj syn v práci a na setkání železničních modelářů. Mimochodem, junior si podal přihlášku na dopravní univerzitu v Pardubicích. Uvidíme, jak bude stíhat létat, studovat a k tomu se zabývat železničním modelářstvím a skutečnou dopravou.
V kroužku jsme dodělali jednu resku a ostatní dva kluci pracují na RC větroních. Je už na čase, aby stavěli něco většího a pokročili v svých aktivitách. Resku co nevidět zalétáme, ale nyní je v předpovědi silný vítr a tak na letiště nejdeme. Ti zbývající kluci mají rozdělaný trup a pracují na křídlech. Vrátím se k tomu v samostatném článku. Konec letošního kroužku se blíží.
A trošku z osobního života náčelníka. Rozdělal jsem několik modelů. To není vůbec dobré. Vždy jsem razil heslo, že je potřeba udělat jeden model, ten zalétat a pak začít stavět další. Já jsem v nadšení rozdělal modely dva a jeden další se již notnou dobu válí na skříni. Snad to jednou dodělám. V práci si myslí, že mě platí za více než osm hodin, a tak se moje dny dělí na hodiny a minuty. Každá mimořádná změna naplánovaných akcí má docela velké následky a zapříčiní, že jsem další den ještě ve větším stresu. Netušil jsem, že to tak někdy bude.
Podle dlouhodobého výhledu bude počasí, které nám umožní létat. Což je skvělá zpráva. A proto stavte, létejte, reprezentujte náš klub. Je nás málo ale jsme opravdu aktivní. Což je dobře.
Mějte se krásně, užívejte dobrého počasí. Uvidíme se na place.
Jirka Hloušek