Výsledky F1N Děčín – 28.3.2026 – Letecko-modelářský klub Kamenné Žehrovice

Když jsme ráno vyjížděli z Prahy říkal jsem si, že je dobře, že jedeme do haly, a nikoliv na letiště. Bylo nevlídno a foukal celkem studený vítr. Pavel Bačina se Štěpánem a Maruškou byli již v Děčíně u dědy a nemuseli tak brzo ráno vstávat. Z našich dětí nejel nikdo. Sice jsem nabízel odvoz Matyášovi s tím, že si zajedu asi třicet kilometrů abych jej v Žehrovicích vyzvedl, ale ani ten počet kilometrů zajížďky jej nijak nezaujal a zůstal doma. Pomalu lámu hůl nad dětmi z kroužku.

V Děčíně jsme potkali Václava Dlouhého s manželkou a Karlem Klingorou na parkovišti. Hala byla již otevřená a pan správce již uklízel tenisové nářadí a sítě z haly. Přijel Pepa Kubeš, který si tentokrát také zaházel. Postupně přijeli další, například oba Jirkové Tůmové a Honza Čerpejuk s Jirkou Mihulkou.

Nejdál to měli Pepík Žídek, který tentokrát dorazil jen s Mírou Kučerou. Dušan s Ivetou nepřijeli. Nevadí, konkurence byla veliká. Časem se objevili kolegové z Varnsdorfu i Vilémova. Dorazil Tomáš Beneš s Rudolfem.

V tréninku se ukazovalo, komu to půjde. Pavel Bačina experimentoval s novými házedly. Já jsem přivezl tentokrát jen Wrony a byl jsem přesvědčen, že udělám podobný výkon jako na podzim. Jirka junior v tréninku létal celkem pěkně, jenom mu chyběla výška. Osobně jsem v tréninku dělal neustále chyby. Měl jsme jeden dobrý let na šest zkažených, což je úplně špatně. Jirka Tůma se podivoval, něco říkal, že od té doby, co dělám web, který vůbec nikdo nečte, protože on to musí vědět, když tam pravidelně chodí, tak mi to létání moc nejde. Po těch to „motivačních“ slovech „trenéra“ jsem se vzchopil a přišel na to, jak model hodit lépe.

Náš cíl je jako vždy, byl překonat stovku. Po prvním kole jsem měl již 107, což bylo nadějné. Ale bylo jasné, že i ostatní se postupně zlepší. Jirkovi Juniorovi to vůbec nesedlo. Kazil, nebo házel nízko. To mě mrzelo a o přestávce jsme experimentovali s různými modely. Nic nebylo dobře, výška byla stále malá. To bylo až do konce závodu. Pavel Bačina měl slušný první hod a pak už to nebylo ono. Teprve ve třetím kole se podařilo nalétal další slušné časy. Takže přes tu stovku se v pohodě dostal. Štěpánovy lety byly docela dobré. Bohužel o tréninku došlo k rozšlápnutí jeho modelu, který vyladil a musel začít znova. Obdivoval jsem Štěpána, jak to vydýchal. Odfrkl a vzal jiný model. Maruška bere halové závody jako příjemnou změnu. Létá v klidu a relaxuje. To je dobrá cesta. Musíme jí přesvědčit na vystřelovadla.

Závod pěkně běžel a já pozoroval, komu se daří a komu ne. Petr Blaschka má sice rameno po operaci, stejně jako Pepa Kubeš, ale tentokrát si házedla odlétal s pěkným výkonem. Pepa létal v podstatě symbolicky a samozřejmě, obsluhoval zákazníky ve svém pojízdném stánku. Jirka Tůma mladší házel až ke stropu. Jirkovi Tůmovi staršímu tento závod příliš nevyšel. Stěžoval si, že není schopen model optimálně vyhodit. Pepa Žídek začal pomalu a postupně. Jenže se stále více zlepšoval a jeho časy se prodlužovaly.

Jirka Mihulka tentokrát neměl kšandy, ale měl velmi vyrovnané časy. Nejlepší časy měl tentokrát Tomáš Beneš, který se za poslední dva roky značně zlepšil. Výsledkem byly dva časy přes padesát vteřin v prvním kole. To mu zabezpečilo první místo.

Po ukončení soutěže Vítek Prívara počítal časy a psal diplomy. My s Jirkou jsme si dali oběd v místní restauraci a pak šli na vyhlášení. Odpoledne se pokračovalo gumičkami. To my již frčeli domů.