Pro potažení modelu se v našich krajích využívalo různých potahovacích materiálů. Například Diplom, Flumo či Kablo.
Papír Kablo, někde známý jako Kablovka, se používal odnepaměti – tedy již ve čtyřicátých a pak v padesátých letech.
Modeláři vždy řešili, jak a čím potáhnout svůj model. V okolí Kladna se tento problém vyřešil právě „objevením“ pevného, ale poměrně tenkého papíru, který neměl v ploše velkou váhu. Pro potřeby flexibilního modeláře se tady nabízel materiál, který byl pevný, poměrně dobře dostupný (ideálně zdarma), a byl v několika tloušťkách. Papír se vyráběl ze sulfátové celulózy v tloušťce 15 až 170 μm. Měl jenom jednu drobnou chybku, byl hnědý a neprůhledný. Takže veškeré modely byly hnědé, případně nažloutlé.
Tehdejší modeláři se snažili své modely barevně vylepšit. Protože na hnědé je nejvýraznější červená barva, měly modely červené proužky či jiné prvky. U nás v Žehrovickém klubu se po vzoru Radoslava Čížka malovaly od poloviny čtyřicátých let „žehrovské invazní pruhy“ a většinou náběžná hrana křídla. Tady je krásný příklad barevného provedení Káněte, kterou nakreslil Jaroslav Velc pro časopis ABC.
Lepší specializované materiály, například Japan či Modelspan a další, nahradily Kablovku až v průběhu pozdějších let.
Papír se lepil na konstrukci letadel studeným klihem (kaseinem) nebo dalšími lepidly, která byla v té době dostupná. Konkrétně klih se nanášel buď štětečkem nebo jenom prstem. Celá konstrukce se takto připravila a pak se potahovalo. Klih tuhl pomalu, takže bylo dostatek času na nalepení a vyladění potahu. Lepidlo drželo skvěle a při opravě se muselo z konstrukce obrousit. Papír byl tužší, takže „odpustil“ i nějakou tu nedokonalost konstrukce pod ním. Papír se vypínal vodou rozprašovanou z fixírky. Vynikal tuhostí a odolností.
Kasein je hlavní bílkovina obsažená v mléce. Její podíl činí v mléce hospodářských zvířat kolem 80% z veškerých bílkovin (tj. průměrně kolem 2,6 g z celkových 3,2 g/100 g v kravském mléce).