Tento článek jsme publikoval na stránkách SAM95 na začátku měsíce dubna. Myslím si, že by byla škoda jej neuveřejnit i na „domovských stránkách“.
Název článku je poněkud patetický. Jenže ono to tak je. Příznivci spalovacích motorů jej mnohdy zvrhují, naopak pro ty, kteří se nechtějí věnovat spalovákům z mnoha důvodů je to životodárný zdroj pro jejich motorové lety. Osobně se mi spalováky líbí, je to strojařina, je to řemeslo. Na druhou stranu moje letadla s vrtulí na čumáku pohání elektrický motor. Já osobně trpím jednou věcí. Složitost přípravy motoru, paliva atd… U elektrického pohonu zase trpím nutností nabíjet baterky. Nelétám motorově často. V poslední době s RC obecně vůbec. Moje baterky tedy také trpí. Ale, nakonec, to je můj problém.
Co si ale myslím je, že díky elektromotorům se dostupnost motorem poháněných modelů zásadně zlepšila. To věděl i Fred Militky. Cítil, že Elektroflug je budoucnost a elektrický pohon udělá motorové modely dostupnější, a na obsluhu jednodušší než se spalováky.
Níže Fred Militky a jeho model Trabant.
Zde je životopis Freda Militkyho, tak jak jsem jej sepsal na základě informací, které jsem v té době měl.
Ještě zmíním jednu věc, v článku jsem uvedl, že Fred byl stejně starý jako Radoslav Čížek. Není tomu tak, je o rok mladší. Narodil se 12.04.1922 a zemřel 20. 09.1976.
Jeho výzkum začal ještě ve čtyřicátých létech doma v Jablonci. Podle vyprávění Radoslava Čížka, Fred laboroval s malými motorky firmy Daimler a baterkami. Jenže to nemělo žádný úspěch. Přes peripetie druhé světové války a nuceného úprku z Československa se nápady na Elektroflug poněkud upozadily. Fred se k nim ale vrátil, když měl své pevné místo u firmy Graupner. Johannes Graupner jej zaměstnal poté, co jej přesvědčil svým charismatem, a možná i svou myšlenkou právě elektrického pohonu.
Fred měl najednou skvělou materiálovou základnu. Jenže neexistoval dobrý motor. Když už existoval nějaký motor, který by šlo asi použít, díky své váze, a váze baterek, nebylo možné použít tehdejší RC řízení. Přesto byl Fred trpělivý a dál zkoušel se k elektroflugu dopracovat.
V roce 1950 dělal Fred pokusy s malým asi metrovým modelem, kdy nevýkonný elektromotor poháněl model při klouzavém letu. Model do výšky vynesl raketový motorek Jetex. Klouzavý let byl elektromotorem prodloužen jen o několik sekund.
V roce 1955 dospěl k částečnému úspěchu. Elektromotor použil v upoutaném modelu. Baterky byly u modeláře, který model ovládal a napájení motoru bylo vedeno pomocí vodičů podél ovládacích lanek. Takových zkušebních úček se postavilo v počtu čtyř kusů.
Kolem roku 1957 Fred laboroval s volným modelem o rozpětí 1 metr. Podařilo se mu zajistit lepší motory a baterky. Výsledkem byl vodorovný let modelu. Testoval různá křídla a trupy, bohužel stoupavého letu nedosáhl.
Ale odbočme. Tady je obrázek stánku firmy Graupner z veletrhu v Kolíně v roce 1936. Ještě zde převládají výrobky ze dřeva, spíše taková zateplovadla, ale již zde vidíte vystavený i model z Graupnerovy stavebnice.
Druhý snímek je také z veletrhu. Tentokrát z Norimberka, ale o něco později. Po roce 1960. Je zde poměrně veliký rozdíl.
Když se podíváte pozorně, zjistíte, že vzadu visí první Amigo a malinko před ním je ještě jeden model.
Ano, to je on, Silentius.
Tento malý a nenápadný model je naprosto přelomový. I když není řízen RC soupravou, protože výkon motoru byl velmi malý a současně váha RC vybavení v té době velmi velká. Tento model nám umožnil, abychom my, kdo se nekamarádí se spalováky, mohli také létat s vrtulí na čumáku.
K modelu a jeho motoru se váže následující příběh: V únoru 1959 vešel do kanceláře německého časopisu „Modellflug“ Dr. Ing. Fritz Faulhaber a zeptal se, zda by motor, který vyvinul pro použití v dálkově ovládaných clonách fotoaparátu, mohl být užitečný i pro letecké modely. Motor byl Micromax, s integrovanou převodovkou.
Tento motor se dostal k Fredovi Militkymu a ten jej implementoval do svého modelu. Protože motorek je opravdu malý, musel tomu odpovídat i model. Fred musel optimalizovat váhu modelu a samozřejmě i prostor v modelu. Aby se do trupu vešel motor a současně baterky. Celé to poskládat nebylo jednoduché, a tak Fred musel volit kompromis. Nakonec z toho byl jeho model FM-248. Model o rozpětí 1035 mm (43 ¾ palce). Váha pro stavebnici byla uvedena 141 gramů.
Zde je Fred v roce 1959 před reklamním autem firmy Graupner. Všimněte si, že na střeše auta je „socha“ RC vysílače Bellaphon.
Fred řešil umístění motoru, tento pak umístil do širší části trupu a k vrtuli vedla prodloužena hřídel. Na konci byla balsová sklápěcí vrtule. Nedokážu posoudit, jak taková hřídel měla s balsovou vrtulí vibrace, ale toto soustrojí pravděpodobně vyhovovalo nárokům pro provoz.
Následovalo několik měsíců pokusů. Prameny uvádějí, že 18. března 1959, byl Fred Militky konečně úspěšný a model opravdu slušně létal. Model FM-241, vybavený novým elektromotorem Faulhaber, zmizel po několika minutách stoupání a již nikdy nebyl nalezen. Později pro komerční účely model dostal jméno Silentius, to pro svůj tichý let a byl upraven tak, aby se dal vyrábět jako stavebnice.
Materiál CIAM Flyer 6-2020 uvádí, že model FM-241využíval pro křídlo profil navržený Dr. Benedekem. Někde v diskuzi jsem zachytil, že to je profil BENEDEK 6356b.
V roce 1959 byl učiněn pokus, jak dlouho a kam doletí Fredův model. Model od vypuštění byl sledován letadlem (tím dospělým). Model letěl na elektrický pohon a po vybití baterie ještě klouzal. Byl naměřen čas 23 minut a deset sekund. To bylo 14. října 1959.
Fred při finálním návrhu modelu Silentius zabudoval do modelu determalizátor aby již nestávalo to, že model zmizí při prvním letu.
Současně se musela vyřešit otázka omezení délky motorového letu. Motor by běžel do vybití baterie a zároveň, protože šlo o motor do fotoaparátu, nemohl běžet příliš dlouho, přehřál by se a zničil. To se vyřešilo kontakty z relátka. Tyto byly přidržovány gumičkou, která byla nakonec přepálena doutnákem.
Silentius se začal v roce 1960 vyrábět jako stavebnice. Vše potřebné včetně doutnáku dodal Graupner. Silencius nebyl obchodní trhák. Pravděpodobně cena stavebnice a nutnost zkušeností u modeláře zabránila masovému rozšíření.
Důležitá byla reklama. Takže pro propagaci se využívaly různé letáky a podobně. Jedním z nich byl Eletroflug Tagebuch, tedy deníček elektrického letu. Byl podepsán Fredem Militkym. Což vzbuzovalo určitý pocit autenticity…
Jednoduchý model, který je i designově velmi vyvedený je možné postavit dle původního plánu, který je možné stáhnout zde, anebo z Outerzone.
Plán stahujte zde:
V dnešní době by šlo použít nějaký malý střídavý motor a RC soupravu. Velikost Silentiuse je taková, že se vejde do každého auta. I Smarta či Ligiera (dětské auto od 15 let) či do Velorexu.
V roce 1963 byl proveden upgrade Silentiuse na RC řízený model. Počátkem října byly uskutečněny první lety RC modelu řízeného kmitající směrovkou. Souprava vážila 40 gramů a baterie dalších 20 gramů. Původní akumulátor měl hmotnost 50 gramů. Pro napájení přijímače byl vybrán stříbro-chloridová baterie se slanou vodou. Uf. Ta měla hmotnost 5 gramů. Baterie byly pro jednorázové použití a byly drahé. Vlastně celé to bylo drahé a nemělo to šanci, aby se taková stavebnice prodávala. Doba letu RC modelu na baterky byla pouze 6 minut.
Ve stejném roce byl ještě postaven pokojový model se stejným elektromotorem. Rozpětí modelu bylo 920 mm. I tento model byl RC. Model vážil 68 gramů se zatížením 4,2 g/dm3. Létal rychlostí 2,5 m/s. V červenci 1964 dosáhl až 11 minut letu.
V roce 1960 čekala Freda ještě dlouhá cesta, než Graupner přišel s plnokrevnou stavebnicí pro Elektroflug. Tou byla až stavebnice modelu Mosquito. Skvělý a elegantní model, který považuji za vrchol elektrického letu sedmdesátých let. Ta cesta trvala ještě 15 let.
Ještě zmíním rok 1976. Elektroflug měl své výsledky. Model Mosquito byl finančně dostupná stavebnice a byl konečně obchodně úspěšný. Fred se s tím nespokojil. Jako správný vizionář jej nadšení posouvalo vpřed. Myšlenka takového Perpeta mobile jej motivovala pokračovat a zajít mnohem dál, než si lidé představovali.
V roce 1976 pracoval na modelu Solaris. 31. července měl připraven nový revoluční model. Poháněl jej elektromotor MICRO-Spezial a energii sbíral z 96 solárních článků s celkovým výkonem 10W. K řízení využil soupravu Varioprop FM27. Ovládal směrovku, výškovku a vypínač motoru. Model měl rozpětí 2060 mm a hmotnost 605 gramů. Solární články pocházely z amerického vesmírného programu a dávaly napětí 0,45V a 250 mA proudu. Jejich účinnost byla 10-14 procent. Lety trvaly několik minut.
Na fotografii z našeho archivu níže je Fred Militky, který vypouští model Solaris nebo některého z předchůdců tohoto modelu.
Projekt byl ukončen jednak z důvodu problému dostupnosti solárních článků, které běžný modelář i když západní, neměl šanci získat, jednak z důvodů Fredovy předčasné smrti ve věku 55 let.
Na Silentius a Freda Militkyho vzpomínal Jirka Hloušek
Zdroj: SG modellbau Kirchheim, archiv autora, Outerzone, Modelář číslo 12 z roku 1976, FAI stránky, archív LMK KŽ