Každý závod je nějaký zážitek. Někdy lepší, někdy horší. Pak jsou závody, na které rychle zapomeneš. Upřímně, netuším, jaký to byl závod pro naše kluky. Pro mě osobně poučný. Ale pěkně popořádku.
Na MČR postoupili všichni naši mládežníci. Každý ve své kategorii, Matyáš Prchal dokonce ve dvou. Mimochodem, dvě kategorie je maximum, ve kterých můžeš na MČR soutěžit. Nakonec uplynula dlouhá doba a na MČR do Křemže jsme vyjeli jen se dvěma kluky. S Matyášem a Štěpánem Bačinou. Štěpán létá s chutí a na MČR má již nějaké ty úspěchy. Byl Mistrem republiky, pak byl druhý a loni třetí. Velká zkušenost.
Tři týdny před závodem jsme začali intenzivněji trénovat. Štěpán má nové a větší stroje. Takže dostat je do ruky, není žádná legrace. Matyáš nemá vyrovnané hody, každý je jiný a co se týká A3, ty už v kondici nebyly vůbec. Chodili jsme létat dvakrát týdně, abychom to vyladili. No, v podstatě se to nepovedlo. Dvakrát týdně na dvě hodiny večer, evidentně nestačí. Když se nám něco povedlo, došlo k jakési změně a začínali jsme ladit znova.
Jak jsem zmiňoval, do Křemže jsme jeli jen se dvěma kluky. Zbytek neměl zájem. Pro mě nepochopitelné, proč jsou letadla až na druhém místě a dá se přednost něčemu jinému. Co se dá dělat. V kroužku máme jen tři kluky. Nikdo další nemá ze Žehrovic zájem. Například z Blatné jich je celá horda. Proč to jinde jde a u nás ne?
Do Křemže jsme dorazili včas. Tedy ve složení Štěpán a Pavel Bačinovi a já. Přijeli jsme i s mým servisním kufříkem, který spolehlivě přivezl Pavlův Rudý ďábel. Matyáš s rodiči dorazil později, v podstatě na poslední chvíli. Kluci obdrželi startovní číslo, kredit 150 korun na jídlo a pití. My se mezitím pozdravili s Petrem Loulou, Lukášem Voseckým, Romanem Bruštou, Fandou Nodesem a dalšími. Za Středočeský kraj, zde byli kluci z Černošic, vnoučata Jirky Hvězdy a tuším ještě další kluci a holky z jiných klubů. Jenom jsem nerozeznal, kdo.
Matyáš sestavil své A3 a položil na deku. V ten okamžik, zcela nekontrovatelně jeden z Černošických kluků hodil házedlo přímo v depu. Jak to, tak bývá, když se mysl zatemní, ani hod se nepovede, a tak to bylo jak nahoru, tak dolu. To dolu skončilo u Matyáše na dece a u dvou A3 byly useknuté směrovky. Myslel jsem, že mě odvezou. Když si vzpomenu na ladění, brr. V tuto chvíli se poprvé dostal ke slovu můj servisní kufřík. Zbytky směrovek jsme opravili dovezenou balsou. Letmé vyzkoušení stroje a šlo se na start. Matyáš vypustil model předpisově, jenže doutnák byl kratší, než měl být. Shodili jsme se téměř o deset vteřin dříve. V dalších pokusech jsme bojovali s vypouštěním, měli jsme opravy a také jsme opět opravovali, tentokrát čumák modelu. Opět pomohl kufřík. Pak jsme již trapně houpali anebo Matyáš model urychloval do země.
V házedlech nejvíce nadějí bylo na Štěpánovi. Jenže první start zkazil. Tréma mu nedovolila dohodit vetší stroj tak vysoko, vlastně jej vůbec nedohodil. To samé bylo i u druhého startu. K tomu se přidalo ještě startoviště, protože jsme stáli na nejvíce zavířeném místě v Křemži. Modely doslova padaly k zemi. Matyáš bohužel měl každý hod trošku jinak. Ukázala se určité nevyházenost. Takže to nebylo vždy optimální. Poslední let byl úplně zvláštní. Matyáš hodil zcela ideálně, model se dostal do termiky, ale po přelétnutí z louky na pole se dostal do takového víru, že se model otočil na záda a spadl. Byl konec všem nadějím.
U Černošických Pavel Zajíc ze začátku létal s modelem Number One. Jenže model rozbil. Opět jsme použili prostředky z našeho kufříku, le nebylo to moc platné. Pavel použil několik dalších modelů, ale nebyl s výkonem spokojený. Nakonec mu jeden stroj ulétl. Jeho kolegové létali s neseřízenými stroji a tím pádem výkony byly velice mizerné. Chyběla tam příprava a zkušenost.
Po ukončení soutěže jsme všichni čekali na vyhlášení výsledků. Rozdávali se pamětní listy. Kdo mohl, běžel se občerstvit do místního bufetu. Ten byl super. K tomu mladší si mohli zařádit ve skákacím hradu. Hrad byl plný. Někdy až příliš.
Počkali jsme na vyhlášení výsledků a pak se sbalili a odjeli domů. Letos jsme sice žádnou trofej nezískali, ale přibyla nám další zkušenost. Měli jsme příležitost vidět ostatní, jak na tom jsou. Upřímně, bez drilu žádné výkony nejsou. Bez nadšení také ne. Snad se nám to povede lépe v příštím roce.
Poděkování patří pořadatelům. Měli vše velmi dobře zařízené. Občerstvení, organizaci a také aplikaci do mobilu, kde byly výsledky průběžně zobrazovány. Bohužel příští rok se bude muset pořadatelství ujmout někdo další. Plocha u Křemže bude rozorána.
Výsledky ještě nemáme a čekáme na ně.
Jirka Hloušek
Foto: Jiří Hloušek, Roman Brušta