V minulém článku jsme objevili krásný větroň Stork, alias Experimentální A2, nebo chcete-li pokusnou A2. Jak jsem již psal, tento stroj byl přelomový, nebo ho za přelomový považuji. Od té chvíle se již RC ovládání u nás v klubu začalo brát vážně. Na konci šedesátých let bylo toto vybavení mnohem dostupnější. Asi si někdo vzpomíná na pojmy Gama, Igla, později Mars atd… Samozřejmě, občas měl někdo i špičkové vybavení Variothon s vybavovačem Bellamatic.
Dnes se podíváme na model, který, myslím, postavilo více členů našeho klubu. Hned od počátku ale nebyli spokojení s jeho rozpětím, a tak vzniklo mnoho verzí co se týká délky křídla. Model sám byl určen především na svah. V té době Radoslav Čížek jezdil svahovat na Ranou, a protože neustále přemýšlel, jak být lepší než konkurence, navrhl model, který nazval Jaguár. A protože se mu líbilo mít zafixovaný i rok vzniku, vznikl Jaguár 69.
Radoslav si model sám postavil, další kus postavil Vláďa Horák, a ještě několik dalších členů, jenom netušíme, kdo přesně. Informace se nedochovala. Podobnou fotku, jako tato, znáte z časopisu Modelář. Zde je tedy mnohem kvalitnější.
A pohled na Vláďův model zhora.
Zajímavý byl komentář k obrázku v samotném časopise
Zde bylo autorství modelu přiřknuto Vláďovi. Byť se na vývoji tak trochu podílel, je jasné, že autorem je Radoslav Čížek.
A zde je se svým modelem. Tipuji, že křídla jsou naprosto jiného provedení, než je standardní Jaguár. Možná jsou to křídla ze Standartu.
Z druhé strany fotky je původní datace později přepsána a posunuta o deset let. Proč, to nikdo neví.
A ještě jedna fotka. Radoslav současně drží svůj model a Jaguára Vládi Horáka. U modelu Radoslava Čížka jsou pravděpodobně křídla z Minxe nasazena na univerzální trup. Vzadu na zemi leží již model Standart. Tohle je všechno foceno v zimě v roce 1970. Radoslav tam vypadá jako velký Harleyář 😊
Další informace naleznete v naší Badatelně
A nyní k těm plánům. Kompletní plán vyšel v Aeromodeleru v měřítku 1:1. Jedná se o variantu s delším křídlem. Tuším, že v klubu se vyskytovala i varianta ještě o jedno žebro delší. Ale Radoslav to asi optimalizoval tak, jak se mu to zdálo nejvhodnější. Model vyšel v čísle 9 v roce 1971. Rozpětí modelu bylo přibližně 1540 mm, stavební pak 1580 mm.
Plán můžete stáhnout zde:
V časopise Modelář číslo 3 1972 pak vyšel trojpohled s kratším křídlem a menší výškovkou. Je to vlastně takový upravený Minx. Možná z důvodů konkurence, možná chtěl předložit modelářům v Československu malý, ale šikovný větroň, takové pokračování Minxe.
Vláďa Horák však objevil plán trupu na Jaguára, který Radoslav nakreslil opravdu v roce 1969. Tento jsem od něj získal a nyní jej mohu ukázat i vám.
Je zde datum dokreslení tohoto plánu 29.11.1969. Celý plán trupu je pak zde:
Za povšimnutí stojí malůvka dole. Je zde vidět model shora. Rozměry odpovídají menší variantě, s malou odchylkou na křídle. To je celková délka bez koncového oblouku a oblouk o 5mm větší, než na trojpohledu z modeláře. Co je zajímavé, je křídlo a výškovka, kde bylo uvažováno i s variantou s větším rozpětím, byla tužkou dokreslena do plánu. Možná dokonce to byla varianta s lomení, tedy ušatá varianta.
Plán trupu je možné stáhnout zde:
Jaguár ale u členů klubu brzo dolétal, protože byl nahrazen větším a výkonnějším modelem z Radoslavovy dílny.
Ale vraťme se ještě k Jaguáru a jeho následovníkům. V roce 1971 se Radoslav k Jaguáru vrátil a nakreslil pro něj nové křídlo. Variantu nazval Jaguár – S. Rozpětí křídla bylo 1454mm.
Pravděpodobně to písmeno „S“ znamenalo anglické slovo Speed ale klidně i Speciál či Super. Plán je z května 1971.
Plán je možné stáhnout zde:
Netuším, zda tuto variantu někdo postavil. Je klidně možné, že plán prostě zůstal v šuplíku.
Ještě se podíváme na poslední model z této kategorie. Z něj se dochoval pouze plán trupu. Zde je již směrovka designově „střižena“ velmi podobně jako Admirál 2 nebo RC-V1 Čáp. Také výškovka je již mnohem moderněji navržena. Protože Radoslav většinou začínal kreslit od trupu, pravděpodobně nakreslil trup modelu, a pak dílo vzdal. Model se jmenoval anglicky Hillcat, tedy něco v tom smyslu „Vrchařská kočka“ (no je to taková divná kombinace, anglicky to nedává smysl). Přesto si myslím, že to celé vyšlo právě z toho názvu Jaguár.
Je datován do roku 1973
Trup vypadá velmi elegantně. Jak jsem již zmínil, směrovka je již upravena do tehdy aktuální designu, včetně výškového kormidla. Centroplán je zpevněn několika přepážkami. Toto uskupení přepážek bylo použito až v poslední verzi Admirála 3 z roku 1982.
Plán je možné stáhnout zde:
Pokud byste si k tomuto trupu postavili křídlo z Jaguáru -S, máte asi nejmodernější svahový letoun, co Radoslav navrhl.
Tímto posledním návrhem série menších svahových modelů končí. V dalších letech již žádné další návrhy nebyly, nebo jsme je nenašli.
Po dohodě s rodinou Radoslava Čížka, jsou plány volně k použití, neslouží ke komerčním účelům.
Jirka Hloušek
Zdroj: časopis Modelář, Aeromodeller, Archív LMK KŽ