Každý rok chválím, jak se nám ty naše pylony povedli. A jak Kamil s celou rodinou a příbuzenstvem odmakali podstatnou část všech připrav a také, jak všichni dělali jako rozhodčí vše proto, aby to dobře dopadlo. Letos to bylo asi tak dvakrát více. Proč? Protože jsme letos ukousli veliký krajíc. Když jsme ve složení já (řidič), Jirka junior (navigátor) a Michal Doležal (druhý palubní důstojník) odjížděli v neděli domů, měl jsem neskutečný pocit, že jsme všechno udělali správně, že jsme celku pomohli, jak jsme uměli a mohli. Prostě jsme měli výborný pocit, že se to povedlo.
Ale začnu od začátku. Již loni Kamil na pylonářských závodech v zahraničí nenápadně trousil, že v Čechách dělá náš malý klub „takovou soutěž“. Přijeďte, je to tam príma. To samozřejmě mohli potvrdit nejen kluci z Čech, ale i zahraniční pylonáři, kteří přijeli loni na Panenčák si zalétat. Tady vzpomenu Leona Uhera z Německa či Vincenta Patternoteho a Raye van de Kloka z Holanska. Kamil ale neležel na vavřínech a propagoval intenzivně dál. A výsledek? Nakonec, se sjelo spoustu pylonářů ze zahraničí a věřte, byl to nářez. Přijeli Kamilovi kamarádi ze Švédska, z Itálie, Nizozemí, Německa, Velké Británie, ale také z USA a jeden modelář z Ukrajiny. Když k nim připočtete naší špičku, pak tady máte třicet startujících a k nim ještě spoustu mechaniků.
Charvátce je krásné místo v Českém středohoří. Krajina samá hora, brdečko, no prostě vulkanická činnost tady vyformovala krajinu do krásných tvarů. Účastníci byli okouzleni nejen Kamilovým Mojo efektem, ale i krásnou krajinou. Což mnozí opravdu potvrzovali.
V pátek se udály první tréninky. Současně se optimalizovala poloha pylonů. Původně byla dráha vytýčena v ose runwaye, ale nakonec kvůli směru větru se otočila prakticky napříč. To zapříčinilo i přesun stanovišť rozhodčích. Vymyslet, kam je umístit, aby to splňovalo bezpečnostní požadavky a současně i viditelnost pylonů nebyla žádná legrace. V pátek jsme poprvé také vyzkoušeli úplně nový startovací a časoměrný systém. Fantastická věc, když chodí jak má. Nový systém byl pořízen v Holandsku a dohlížel na něj sám autor Jan van de Klok. To že je úplně nový se projevilo během závodu. Skvělé na něm ovšem bylo, že z logů bylo možné opravit problém během několika minut. Přenosné displeje pro rozhodčí a zaznamenání „cutů“ pomocí ovladačů s tlačítky byl luxus. Finální školení všech rozhodčí, aby souzněli se systémem proběhlo až v sobotu ráno.
Já a Jirka junior jsme dělali startéry. To aby to bylo v rodině. Časomíru obsadili zkušení časoměřiči v čele s Petrem Loulou, Vladěnkou a její dcerou Terkou. Jedničku pylon obsloužili zkušení „Bagouni“ a dvojku a trojku pak příbuzní Kamila a Míši (ředitelky závodu) se zkušenostmi z nejednoho závodu, a také Michal Hládek, Michal Doležal, Pavel Bačina a Štěpán. Jak jsem již zmínil, Míša Žáková byla ředitelem soutěže, Kamil jako hlavní pořadatel. O informační tabuli se starala Adélka se Zdeničkou a PC expertem se stal dobrovolně, ale také z nutnosti Dáda.
V sobotu dopoledne se soutěž postupně rozbíhala. Občas jsme čelili technickým problémům, které v jednom případě jsme museli vyřešit „reflyem“ poškozeného. U ostatních se vše vyřešilo korekcí. Již od začátku bylo vidět, že naši kluci trošku zápasili s technikou. Někteří svá kola nedoletěli. Smutná podívaná byla havárie Lukáše Doubravy při startu v kategorii F3T. Model bohužel nebylo již možné opravit. Byl z toho velmi zklamaný. Není se čemu divit, je to kluk v juniorském věku. Upřímně, i já bych byl, a to už junior nějaký ten čas nejsem. Za to v F3E Lukáš létal krásně. Když zmiňuji problémy, Jirka Nihilák Novotný bojoval v kategorii F3T s motorem, Pomohla pak jeho výměna. Po obědě se rytmus soutěže pěkně usadil. Na startu jsme to příliš nezdržovali zbytečným čekáním, a tak to šlo pěkně až do večera.
Během soutěže bylo několik karambolů, například v F3E skončil jeden holandský model Peeta v poli po postrčení modelem Tomáše Ciniburka. Oba byli ve stejnou chvíli na stejném místě. Angličan Gibbs v kategorii F3T trefil dvojku pylon. Byla to rána, jako když vystřelíte z pistole. Právě jsme se s Jirkou otáčeli na opačnou stranu a sledovali jiný model a za zády přišla rána. Model naštěstí pokračoval ne k nám, ale k pylonu číslo tři, kde byl nalezen v obilí. Kamil letěl příliš nízko k pylonu číslo jedna a sekal pole jako kombajn. To jsem samozřejmě přehnal, ale byl tam kontakt s plodinou asi tak na desetinu vteřiny. Samozřejmě, v klidu dolétal. Nebudu tady všechno popisovat, ale nějaké ztráty na modelech byly. Ještě zmíním jednu věc, byly i předčasné starty. Nový systém nám startérům vyhovoval, a tak jsme byli schopní dobře identifikovat předčasné starty. Samozřejmě jsme k tomu přistoupili v rámci objektivního posuzování tak, že padni, komu padni. Takže i Kamil od nás dostal jeden předčasný start. To zapříčinilo jeho posun pořadím dolů o dvě místa. Bylo nám to líto, protože jsme mu ze srdce fandili, ale pořádek musí být…
Co bylo vidět ihned z výsledků jednotlivých kol. Naši kluci byli na tom dobře v kategorii F3D. Ale v kategorii F3E byli o třídu lepší Nizozemci. Létali o dvě až tři sekundy lepší časy. V kategorii F3T to byl takový mix více či méně úspěšných letů.
Po celou dobu soutěže jsme bojovali s teplotou. Vál poměrně silný vítr okolo mezi šesti až osmi metry za sekundu. Obloha byla zamračená, ale i tak občas zasvítilo slunce. Přesto ruce celkem nepříjemně mrzly. Jirka junior si občas postěžoval, že ovladač zařízení je poměrně studený, stejně jako vysílačka. Jirka odvodil téměř všechny starty, já jen několik. Klobouk dolů.
V sobotu jsme odlétali pět kol. Protože závod byl vypsán na osm kol a počítalo se i se semifinále a s finále, potřebovali jsme v sobotu odlétat co nejvíce startů. Bohužel přicházející déšť a zhoršená viditelnost nám v tom v sobotu zabránila. Upřímně, už jsme toho měli všichni rozhodčí opravdu plné zuby.
V neděli mělo být lepší počasí. Dokonce to tak chvilku vypadalo. Vítr byl o mnoho slabší a otáčel se k ose runwaye. Pohoda byla jen chvíli, protože se počasí opět zhoršilo. Rozfoukalo se, a občasný poryv pak překvapoval závodníky na pylonu jedna. Prostě tam doletěli o něco později a zatočili brzo. Výsledkem byl cut na jedničce. V neděli jsme měli v jednu hodinu odlétána dvě kola, tedy sedmé a osmé a mělo se letět semifinále a finále. Jenže pak vše vyřešilo počasí. Měla přijít přeháňka a pak déšť. Závod tedy skončil. Kamila to mrzelo, ale nedalo se nic moc dělat. Kamil s Míšou vypsali diplomy a vybalili ceny. Krásné a skleněné. Kdo zvítězil, měl opravdu pořádnou cenu do vitríny.
Kategorie F3D
Kategorie F3T
Kategorie F3E
Při vyhlášení bylo poděkováno všem účastníkům za skvělé výkony, za snahu, za sportovní chování. Ray van de Klok poděkoval pořadatelům za krásný závod. Já mohu poděkovat Kamilovi a Míše, jejich příbuzným, a také spoustě dalším za skvělou pomoc v závodě. Musím poděkovat Pavlovi Bačinovi, Štěpánovi, Michalu Hládkovy, Michalu Doležalovy, Jirkovi Hlouškovi juniorovi, Petrovi Loulovi se Zdeničkou, Tomášovi Andrlíkovi, Tomášovi Ciniburkovi a spoustě další, kteří nám pomohli. Jsem rád, že nám LKCHAR letiště Charvátce poskytlo azyl, místo pro ubytování, skvělé Aerobistro pod vedením Blanky a zázemí. Děkuji i obci Kamenné Žehrovice, že nám poskytují finanční pomoc. Poděkování firmě PPB Poháry za krásné skleněné ceny.
Věřte, bylo to náročné, ale nic z toho nebyl ztracený čas.
Jirka Hloušek
Foto: Jiří Hloušek
Odkaz na kompletní galerii https://photos.app.goo.gl/DVQrvV6RThUVXgzHA
Odkaz na rajskou galerii Jirky Hlouška