Někdy v září jsme si povídali s Kamilem přes e-mail. Vyprávěl, jak připravuje takové soutěžně-nesoutěžní samokřídlo na jednu akci, která není v kalendáři. Bylo krásné počasí a Kamil pilně stavěl. Nakonec poslal několik fotek variace na Hortena HO – 229. Kdo nezná, tak si o něm může přečíst něco třeba zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Horten_Ho_229
Stroj Kamil připravil a zalétal, jak jsem již zmínil v krásném počasí. Zde se můžete podívat na fotografie modelu.
Tak a nyní k té akci. Byla ve Zlončicích 25.9.2021. Tady bych radši přenechal slovo Kamilovi, já nechci dělat „válečného zpravodaje“. Pokud nevíte, komu říkám válečný zpravodaj, tak vězte, že mám na mysli toho novináře z jedné nejmenované televize, který se na 14 dní uzavřel doma v bytě a dělal že odjel do linie v Afganistánu. Vyprávěl, jak mu létají rakety nad hlavou. No nakonec se to provalilo, protože jej sousedka potkala, jak si šel pro cigára nebo něco takového.
Soutěž jsem teda odlétal s „Hortenem“, ale během závodu jsem přišel o tři LiPolky, které vždy vycestovaly z modelu směrem do bodláků a křovin. Letiště má tři strany jako prales a tam se nedá nic najít!
První disciplína bylo plachtění – 10. sekundový čas pro motorový let, nastoupání výšky a vypnutí motoru. Stopky se u mě zastavily na čase 2,04 minuty a byl to absolutně nejdelší čas!
Druhá disciplína byla přesnost přistání – tam jsem příliš neuspěl, měl jsem přesnost +-15 metrů. Já jsem zapomněl, že mám nastavené velké výchylky a nepřepnul jsem na vysílači přepínač. Placka Horten nemá žádné stabilizační plochy, takže se špatně drží ve směru i když knipluješ jak umíš. Cílem byla 2 litrová petka a tu jsem nesestřelil ani jednou.
Třetí disciplína byl průlet brankou – začínalo se na výšce 140 cm a branka se pokaždé snížila o 20 centimetrů. Byly jsme nakonec dva, kdo se dostali na výšku branky 40 centimetrů. V závěru jsem se přetahoval s 13. letým klukem o vítezství. Měl to opravdu v packách, ale jeho křídlo bylo hodně přestabilizované.
O všem měla rozhodnout poslední disciplína – pylony – rozestup mezi dvěma pylony byl asi 50 metrů a létalo se na 5 kol. Smůla mě ale neopustila, a tak ve 4. kole mě opustila baterka, vlétla do šípků a bylo hotovo.
Nakonec jsem skončil na 3. místě.
Příští rok uberu na výkonu, protože mých 450Watů je výkon, víc než „normální“ a přidáme stabilizátory, abych udržel přímý směr.
Každopádně je tam skvělá parta a vždy ohromná zábava v hecování „to dáš neboj“, „máš na to“ a „bubliny během závodu ubývají“.
Posílám několik fotek, jak říkám, měl jsem technické problémy a nějak jsem pozapomněl to zdokumentovat.
Kamil Vydra a Jirka Hloušek