Je konec školního roku a já jsem se tuhle zmínil, že se podíváme na to, jak vypadá náš kroužek v Kladně. Kroužek v Žehrovicích bohužel nepokračoval, snad bude zájem v příštím školním roce.
Měl jsem tu možnost zaskočit za Vláďu Horáka na posledních pět kroužků v bývalém Pionýráku, pak Dům dětí a mládeže a nyní Labyrint. Uvítal jsem tu možnost z důvodů zvědavosti, jací jsou naši kluci (holky tam nyní nemáme), z důvodů odzkoušení si svých mentorských dovedností, když už mám certifikaci (roky mentoruji jen dospělé).
Při první návštěvě jsem zjistil, že je tam těsno. Umrněná místnost se dvěma skříněmi pro nás, kam se pomalu krom několika házedel nic nevejde. Děti se tlačí u školních lavic. Tady se velké modely moc dělat nedají. Pamatuji si, že modelářská dílna ještě před rokem 89 byla mnohem větší, ale teď je tam místo toho keramika. Asi více táhne než modelařina. Budu se muset o tom pobavit s vedením zařízení.
Do kroužku po karanténě začaly chodit čtyři kluci. Musím říci, že jsem byl rád, že kluků nebylo více a byl jsem rád, že kluci chodili pravidelně. Všichni čtyři byli fajn a statečně lepili jejich rozdělaná letadla. Nejdále byl Pepa, který lepil Mývala, kterého podědil po svém předchůdci. Zcela správně Vláďa nechal letadlo podědit po někom, kdo ztratil zájem pokračovat v modelařině. Pak jsem tam měl Vláďu a Lukáše. Vláďa mohl lepit i doma, takže rychlost jeho stavby byla dvojnásobná. Jeho otec kdysi také chodil do modelářského kroužku, a tak Vláďa měl doma když ne metodickou tak určitě psychickou podporu. Lukáš lepil jen v kroužku a postupoval velmi pomalu. Poslední a nejmenší byl Jirka, lepil statečně a byl velmi disciplinovaný. Udělal druhé házedlo a pustili jsme se spolu do A3 Limit. Zjistil jsem, že na některé platí mikro management, někteří pracují více samostatně. Třeba Pepa, který si chodil pro rady a pracoval tiše a soustředěně. Pomalu jsem s nimi probíral, proč letadlo létá, k čemu je výškovka a směrovka atd. Musel jsem s nimi probrat potahové materiály, protože Vláďa usoudil, že nejlepší na letadla je polyesterová folie. Ale sám nakonec přišel na to, že tomu tak není. Potáhl totiž folíí házedlo a kupodivu nelétalo. Po mé radě folii sundal a jako potah dal papír. Zjistil, že došlo k zásadní změně. Letadlo bylo lehčí a najednou létalo. Vysvětloval jsem mu proč tomu tak je. Myslím si, že to bylo pro něj zásadní zjištění, na které přišel pokusem sám. Taková zjištění jsou nejcennější.
Blížil se konec školního roku a ptal jsem se, kdo bude pokračoval. Chtěl pokračovat jen Jirka. Nakonec budou příští rok pokračovat tři. Pepa, který byl nejdál, musel prioritizovat a nakonec dal přednost florbalu. Jeho Mývala tedy zase někdo podědí, aby jej dodělal.
Na Rané jsem potkal náčelníka Roudnického klubu Tomáše. Roudnice je menší město než Kladno, ale vyšlo najevo, že klub má dostatek modelářů. Nechybí jim ani střední věk a mají spoustu dětí. Ptal jsem se na zkušenosti. Klub je proslulý pořádání Vosí ligy. První, co řekl bylo, že Vosa není pro děti, Vosí ligu létají především dospělí. Pak vyprávěl jejich zkušenosti a hlavně, jak udržet děti. Děti také lepí házedla, A3 kde co, některé chodí na závody, jiné zatím ne. Atraktivitu udržují častým chozením na letiště (mají modelářské) a vždy některé z dětí chodí řídit klubový RC model. Na takové létání se domlouvají v jednou až dvou dětech. Jednak děti jsou pytel blech a pak by se koukáním, jak někdo jiný řídí nudily. Komunikují hodně s rodiči, protože rodič je klíč k dítěti. To samozřejmě pokaždé nemusí vyjít. Mám zkušenost, kdy tatínek je z modelařiny nadšený, ale syna to už nezajímá. Nabídl jsem tedy místo v kroužku pro příští rok tatínkovi. Projednal jsem to s vedením Labyrintu a pak jsem mu dal nabídku. Je úplně jedno, zda tam chodí desetiletý kluk nebo čtyřicátník se zájmem a nadšením. Uvidíme, zda se přihlásí.
Co závěrem? Na základě zkušeností z jiných klubů, jako je Roudnice či Praha 4 se dají děti udržet. Děti musí postupovat k atraktivnějším disciplínám. Musíme si připravit pro ně klubový model, který bude dětmi otloukán, ale děti se na něj budou těšit, protože jej budou moci řídit. Vidím, že jinde mají dětí dostatek, vidím, že musíme vytrvat a připravovat si následníky. Díky opatřením Evropské unie bude potřeba být členy KLEM, mohla by to být příležitost nabrat nové členy. Nebudeme brát kohokoliv, ale budeme se snažit vzít toho, kdo má zájem pomáhat klubu.
Krásně se to píše, uvidíme, jak se nám to bude dařit.
Jirka Hloušek