Je nedělní odpoledne a zvoní telefon. Ozývá se Jirka Hruška s tím, že jde na letiště odlétat korespondenční soutěž „čtyřstovek“, tentokráte druhé kolo. Jede na letiště spolu s Romanem. Ihned se přidávám a ve tři se scházíme všichni na ploše.
Jirka má s sebou pouze Fullmana a Roman RC-One. Já přivážím modrou Sambu, kterou chci zalétat. Ještě nebyla ve vzduchu.
Počasí je celkem příznivé, není ani zima, fouká proměnlivý vítr tak do dvou metrů a svítí sluníčko. Jirka startuje první soutěžní let a já mu měřím. Trefil se do termiky, ale nic netrvá věčně, takže za 8 minut a padesát devět vteřin přistává. Další lety nejsou tak dobré, ale není to zas tak špatné. Roman startuje svůj RC-One a my všichni slyšíme divný zvuk vycházející z modelu. Při třetím startu motor nadobro utichá. Roman využívá termiky a pak přistává. Vypadá to, že regulátor se rozhodl opustit nás nadobro.
Objevují se kluci a holky Bačinovic. Radek startuje ke svým soutěžním letům s modelem Ollie a Pavel dělá časoměřiče.
Děvčata natahují gumicuk a jdou poletovat s Expe. Moje maličkost natahuje gumicuk také a startuji se Sambou na první let. Nedosáhl jsem nijak velkou výšku, ale Samba nádherně klouže a po dvou minutách přistává. Následují další dva starty a Jirka Hruška po odlétání svých startů, vyndavá z auta silnější gumu. Samba pak vyletuje do nebes jako šíp a chytá se v termice. Dosahuji poměrně velké výšky a statečně čelím větru ve výšinách. Je to nádhera, ani jsem nic neseřizoval. Nahoře pak zkouším několik prudkých zatáček a sundavám model z nebes. Přistávám a po žádosti Romana „Ukaž brzdu“ brzdu vysunuji a model „kecne“ na zem. Brzda je opravdu účinná.
Přijíždí Jarda Drnec, kterému jsme slíbili technickou pomoc při oživení jeho RC modelů (ano čtete správně, RC modelů). Jsou to Žehrovice 1, Luňák a Delfín, které se k němu dostaly náhodou. Tedy spíše náhodě pomohl. V podstatě je vše v pohodě, schází pouze drobnosti. (Neudělal jsem fotku, protože mě to v tu chvíli ani nenapadlo). Poklábosil s námi a odjíždí domů.
Radek Bačina již dolétal své závodní starty a rozhodl se „pověnovat“ házedlům. Maruška poletuje s Expe (létá pěkně) a já dolétávám své starty se Sambou. Ještě jeden let a ještě jeden a ještě….. ať to mám v ruce. Končím efektním výstřelem z gumicuku (Jirka Hruška se až lekl, jaký to byl hukot) rovnou do „padáku“. Je to studené a model jede dolů jak výtahem. Plížím se vzduchem kolem naší skupinky a přistávám. Balíme.
Bylo to pěkné odpoledne, odjíždím a jsem nadšený ze Samby. Je to návykové. Uvažuji, že opět oživím Betu, elektrovětroň s rozpětím 2,3 metru. A také tam mám své historiky, kterým jsem se moc nevěnoval. To musím nyní napravit. Memoriál se blíží.
Jirka Hloušek