Rád bych se podíval na začátky létání s účky. V dobách dřevních, tedy těsně po druhé světové válce se Československé modelářství začalo prudce rozvíjet. Dle mého to nabralo mnohem větší obrátky, než tomu bylo před válkou. Vznikaly modelářské kluby, již to nebyly jen hoši, co spolu chodí létat. Modelářství začalo mít pevnější strukturu. Létalo se volně, a to i motorově. Téměř každý modelář se časem dostane do stavu, kdy by nejradši svým modelů určoval směr letu. Jenže radiové vybavení byla v té době nedostupná záležitost a trvalo to téměř celou dekádu, než byl vyvinut první domácí amatérský přístroj pro radiové řízení. Ale upoutané modely vám nabídly možnost alespoň částečně model řídit dostupnou cestou. Spousta modelářů létalo motorové volné modely, a tak se mezi nimi vyskytovaly motory, které před tím používali ve volných motorácích.
Tolik úvodem. Abych toto téma byl schopen zpracovat, tak jsem samozřejmě prošel vyprávění Radoslava Čížka, který se snažil zavzpomínat v Informačních listech. Vzhledem k tomu, že v našem Žehrovském archivu jsou i fotografie upoutaných modelů, a mnohdy je nedokážu určit, tak bych je rád v tomto vzpomínání využil na dokreslení začátků, anebo také dalších let činnosti našeho klubu.
Kolébkou upoutaných disciplín byla Anglie a také Spojené státy Americké. První poznatky předával tady u nás pan Ing. Milan Hořejší. V roce 1946 vycházely jeho překlady v časopise Mladý Letec. Nikdo s létáním neměl zkušenosti, a tak první pokusy a návrhy vycházely jen z informací v časopise anebo dle vlastní intuice. Radoslav Čížek se rozhodl, že se také připojí, ostatně řídit svůj vlastní model byla lákavá představa. V té době, byl přesvědčený, že „být první“, znamená vysokou prestiž. Ostatně to tak bylo a vlastně to kolikrát platí i dnes. Když nemáte zkušenosti, mnohdy sestavíte něco, co nebude žádný zázrak. Na druhou stranu, udivujete okolí novou technikou. V roce 1947 Radoslav Čížek publikoval v Mladém letci jeden z prvních upoutaných modelů a tím bylo Tornádo.
Model měl motor ALCO 10cm3 invertně posazený. Ostatně, motorové modely, které Radouš v té době kreslil měly motor právě invertně uložen. Model sice prezentoval jako trochu rychlostní a trochu akrobatický, jenže do akrobacie to mělo daleko a do té rychlosti také. Model létal v podstatě pohodově, žádný „stunt model“ to rozhodně nebyl. Ostatně sám to potvrzoval.
K modelu se váže historka, kdy na soutěži zaměnil provázky za rybářskou šňůru, která byla pružná. Model sice zachránil, ale měl toho po letu plné zuby.
Všimněte si, že na trupu loga Kamenných Žehrovic. KŽ bylo vždy jasné, ale „pták“ byl poněkud odlišný. Pravděpodobně nějaký momentální nápad Radoslava Čížka. Barevná kombinace, jak už to tak bývá byla červeno bílá, nebo červeno žlutá.
V klubu bylo k dispozici několik motorů. Kromě již jmenovaného ALCA 10 cm3, zde byly motory různých kubatur a různých výrobců. Jeden takovým byl i Buškův 6,3 cm3 motor, který Radoslav Čížek umístil do dalšího modelu v roce 1948. Tento pojmenoval Kobra. Model zveřejnil v časopise Letecké noviny, bylo to dvojčíslo v roce 1948.
Fotografie jak Kobry, tak Tornáda jsem zvětšoval z maličkého snímku o rozměrech 6x9cm. Celkem se povedly, a tak máme možnost tyto modely ukázat.
Opět se vracím k logu na trupu. Tady je již „žehrovická husa“ tak, jak má být.
Rychlost modelů se pohybovala kolem 80 km/h. Takže pro nějaké rychlostní závodění to příliš nebylo. V té době modeláři ze Žehrovic a okolí navrhovali své modely spíše maketově. Ale makety samotné to nebyly. Například František Dvořák a František Kratina létali s modelem Buldog, který se podobal trošku Fokewulfu. Na snímku Buldog Františka Dvořáka.
V té době létal Kamil Brauner s modelem, který se jmenoval Lensa Mihol. Model měl dle vzpomínek Radoslava Čížka motor obsahu 2,5 cm3. Máme v archivu fotografii modelu. Jednu vytištěnou fotografii jsem daroval Kamilu Braunerovi, když jsme se setkali na výstavě 90 let modelářství v KŽ.
Model navrhl Emil Brauner. Pravděpodobně se inspiroval některým z publikovaným školních upoutaných modelů. Kamil s modelem statečně kroužil v kruhu ve chvílích, kdy byl klid. Současně Emil Kamilovi postavil i Stříbrný šíp od autorů Buška a Vyskočila. Model měl větší rozpětí a Radoslavovi Čížkovi se líbilo, jak se model chová klidně.
Radoslav, inspirovaný Stříbrným šípem se rozhodl, že si postaví model o větším rozpětí. To se již psal rok 1951. Do té doby byly jeho modely přibližně s rozpětím kolem půl metru. Jeho nový model byl však větší. Rozpětí modelu bylo 1420 mm a poháněl jej motor od Rudolfa Veselého RV 7.5cm3. Model Radoslav ozdobil červenými pruhy. Zprvu mu říkali „Vycházející slunce“ později se ujal název Strakáč. Snímek je z roku 1952, kde se odbyla soutěž na Kladenském zimním stadionu.
Dokonce máme jeden letový snímek.
Vlastně Strakáč má v archivu svou nezaměnitelnou stopu.
A samozřejmě máme zachycen i Strakáčův konec.
Za těch několik let nabrali Žehrovští a Kladenští modeláři spousty zkušeností. Od začátků typu „pokus – omyl“ se později dostali k velmi dobrým výsledkům, k určité brilanci v letu, kdy pohromadě létalo až pět modelářů v kruhu. Ale o tom někdy příště. Rozloučíme se fotografií již z let padesátých, kdy se začaly létat závody typu Team Race. Jeden takový model drží Radoslav Čížek v ruce. Bohužel nedokážu říci, kdo jsou ti pánové s Radoslavem. Vypadá to na nějaký kurz či soustředění instruktorů, které se pořádaly v padesátých létech.
Jirka Hloušek
Foto: archív LMK KŽ
Popis modelů naleznete na těchto odkazech: