Během mé „krátké“ dvou leté pylonářské aktivity jsem se zúčastnil svého 3.ročníku soutěže, pořádané Andreasem Kaiserem v Rothenburgu, a byla to opravdu parádní jízda v mém podání 🙂
Když technika drží a ještě se dostaví nezbytné štěstí, bez kterého to prostě nejde, k tomu máte skvělého MECHA Jirku Kleina, tak zde zalétáte své dosavadní MAXIMUM 🙂
Oproti loňskému ročníku, letošní soutěž F3E/F5D byla opravdu dostatečně konkureční v podání 9.pilotů. Loni se nás sešlo koncem srpna jen 5.pilotů. Pomohlo tomu přeložení na 17-18. června.
Nechyběl tady kompletní Holandský team v podání Jorise Crevecoera a Petta Doddema a nováčka v NL teamu Marka de Groota. Byl zde i silný Německý team v čele s několikanásobným mistrem Německa Christophem Meierem. Od loňska jsem měl „nevyřízené“ účty s Bastienem Topmoellerem, který mě loni připravil o 2.místo v posledním startu. Ale vraťme se na začátek.
Ve středu 14.června jsem doma zalétal nového avionika E23, který opravdu výrazně „pohubl“. Pro zalétání mě stačili dva starty. Prvně v životě jsme zalétával eroplán rovnou s nainstalovaným limitérem. Ke spokojenosti chyběl jen krůček, jenže při 3.startu mi odešla Li-polka. Ve čtvrtek než jsem odjížděl, jsem narychlo (3hodiny jsem se s tím piplal) měnil Lipolku protože v nové E23 není opravdu prostor. Nacpal jsem tam ale na místo původní 5S 1500mAh baterie novou a větší 5S 1800mAh!
Do Rothenburgu jezdíme přes Vansdorf , což je takový náš rituál. Musíme se zastavit na grilovačce u Ferryho Hovorky. Zde byl již přítomen Jirka Mazaný a postupně jsme se tam sjeli všichni. Tedy, Sam Andrlík, Roman Pojer, Jirka Klein, Honza Petr, chyběl jen Franz Koukol, který se připojil k výpravě až v Rothenburgu. Na místo nás přijel podpořit i Martin Rotter, vývojář vrtulí.
Honzík Sedláček s Tomášem Ciniburkem zůstali doma 🙁 Takže jsme byli kompletní a v pátek na místě jsme mohli začít s tréninkem. 2x jsem protáhnul mezi pylony novou E23 a měl opět dilema, s čím nastoupit do sobotní soutěže. Hned na začátku jsem se správně rozhodl a nasadil novou E23, se kterou jsem letěl teprve 5krát mezi pylony. Rovnou jsem jí poslal do závodu a stopky se zastavili na hodnotě 57.15s, což je můj nový osobní rekord (dosavadní 59.23s). Odlétal jsem s ní kompletní sadu 5 sobotních kol bez jediné „kočky“ (Cutu) na pylonu!
Měl jsem tedy splněno, a věděl jsem že budu létat na jistotu, a budou mě stačit časy těsně kolem 60s.
Jirkovi Kleinovi se nedařilo. Hlavně v obletu pylonu no.1, kdy se pravidelně vracel do depa s „kočkou“, a po sobotních rozletech bylo jasné, že se o první místo poperu já s Christophem Meierem. Sice mi na něj chyběli 4sekundy, ale rozhodně jsem to vzdát nechtěl. Věděl jsem, že díky tomu, že jsem do té doby ještě „neposekal pylon“, mohl bych si dovolit létat VABANK. Opravdu v neděli jsem do toho šel po hlavě.
Jenže když se stopky v neděli zastavili na čase 55.64, bohužel posléze od rozhodčího přišel „CUT“ na pylonu no.2 a bylo z toho 61.20, což se škrtalo jako můj nejhorší start. Christoph to odlétal za 59.02 a mě do posledního 7.kola narostlo manko na 1.místo již na 7.sekund.
Vzdát to, rozhodně nebylo v plánu, a tak přišel další naprostý VABANK , kde chyběly centimetry do srážky na pylonu no.2. U trojky jsem to vybíral snad 1/2metru nad zemí, bohužel tímto manévrem jsem ztratil vytoužených 55s, které by mě vrátily zpět do hry o první místo. Rozhodčí mě nakonec naměřili 57.52s.
Závěrem chci říct, že jsem si Rothenburg opravdu užil a rozhodně jsem nezahořkl, i když mě na vítězství nakonec chybělo těsných 1.45s! Zároveň jsem si vylepšil i průměr na start, který má hodnotu 59.27s, zatímco dosavadní průměr byl z letošního Karlovarského poháru 61.71.
Ještě v rychlosti ke kategorii F3D. Do nedělním SUPERFINÁLE prošel Sam Andrlík jako 3. společně s Franzem Koukolem, který byl 2. Vítězství získal Bram Lenties.
Příští závod, a ne jen tak ledajaký, bude Mistrovství světa 2023 v Drachtenu konaném v termínu 29.7 – 5.8, kam jsem se probojoval, a prosím všechny příznivce a fanoušky pylonů držte nám pěsti !
Díky moc za podporu….
Váš Kamil Vydra
Foto: Kamil Vydra a Jan Zelenka
