Víkendové poletování v Saigonu…

V týdnu jsme se domlouval s kluky Hruškovic na létání. Je před Memoriálem a Čáp ještě neletěl. Volba padla na čtvrtek, jenže Roman Fousek byl v práci, počasí nic moc a každý měl mnoho povinností. Takže druhá volba nakonec padla na víkend.

S příslibem lepšího počasí jsme určili sobotu v 10 na Velké Dobré. Ale člověk míní a může být všechno jinak. V sobotu ráno volá Jirka, že mi veze gumicuk, a že má nějaké povinnosti. Škoda, mohlo to být krásné klubové létání.

 Jakmile byl gumicuk doručen, což bylo asi v půl deváté, naložili jsme techniku a rychle na letiště. V sobotu foukalo od Kožové hory, a tak jsme rozvinuli gumu tímto směrem. Foukalo tak kolem dvou metrů což byla ta správná kombinace s velmi teplým vzduchem. Cítil jsem vlhko ve vzduchu, bylo jako v Saigonu.

Čáp je skvělé letadlo.

Nejprve jsem prolétl Čápa a trochu jej poladil. Udělal jsem tři starty s jedním ukázkovým letem v termice. Čáp je letadlo, které termiku přitahuje a vždy jí radostně oznámí zakýváním křídel. Pak se ujal kormidel Jirka, letěl s Čápem poprvé, a ještě poprvé sám na gumicuku. Do teď jsem mu vždy letadlo vyvezl nahoru. První let zvládl v pohodě, zasáhl jsme do řízení asi jednou maximálně dvakrát. Další tři starty už jsem nezasahoval. Termoska byl k nám štědrý, a tak Jirka v dalším letu vlétl do stoupáku, který byl nakonec naprosto všude.

Štastný pilot po druhém letu. „Je to paráda jedu s tebou na Ranou“

To už bylo kolem desáté hodiny a probudili se „svazarmovci“ a další zájemci o lety. Jirka si v teplém stoupavém proudu vedl dobře a vyzkoušel si prudkou klesavou zatáčku několikrát po sobě. Vždy pak díky termice se vrátil do stejné výšky. Ideální na cvičení takových věcí.  Jak jsem se již zmiňoval, po desáté už jsme na letišti nebyli sami, Blaníci vzletěli, Cesna začala své okruhy a přijel traktor s postřikovačem. Tak jsme vše zabalili a jeli domů.

Chemický boj v žitě. Ramena postřikovače mají 15 metrů, téměř stejně jako VT-116 Orlík

V neděli jsme si přivstali a jeli na letiště znova. Tentokrát jsme byli na místě v osm hodin. Bezvětří nám nedovolilo pomalu vzlétnout a když přijel Jirka Hruška s Honzou, už začalo krápat. Tak jsme vše sbalili a čekali, zda se počasí nezlepší. Vylepšilo se, rozfoukal se vítr od západu a my jsme opět vzletěli. Za zády zahřmělo a přijel se na nás podívat Vláďa Horák.

Vláďa Horák a Jirka Hruška sledují let Sokola.

Nejprve jsem udělal několik pěkných letů s Čápem já, pak se kniplu chopil opět náš Jirka a já běhal pro padáček. Kluci Hruškovic vytáhli Luňáka se Sokolem a poletovali na silnějším gumicuku. Byla z toho více jak hodinka létání s mírnou termikou, kterou nám nakloněný Termoska na chvilku půjčil. Poslední let končil již s cinkáním dešťových kapek do potahů křídel letících modelů. V dešti jsme zabalili a jeli spokojení domů.

Sokol se majestátně vznášel nad hlavami. Toto je ideální počasí pro jeho let.
Luňák Honzy Hrušky po přistání

Jirka byl z našeho létání naprosto nadšený. Létal sám, občas nás okřikl, když jsme mu do toho příliš „kecali“. Uvidíme, jaké bude počasí v týdnu. V nejhorším půjdeme do vzduchu až na Rané, kam se hodně těšíme.

Čáp čeká na svého nadšeného pilota. Ten zatím rozmotává zamotané gumicuky.

Prosím, přijeďte se na Ranou podívat. Je tam krásně, budete venku mezi kopci, mezi sysly, mezi modeláři….a my doufáme, že počasí bude skvělé. Snad nám Termoska zachová svou přízeň.

Ještě se hodí poděkovat všem, kdo byli na letišti. Modeláři z jiných klubů a soukromníci. Požádali jsme je, aby nejezdili až dolů ke kraji letiště, protože jsme tam měli natažené gumicuky. Všichni to respektovali a zaparkovali před našimi vozy. Moc jim za to děkujeme.

Zaparkované vozy, naše auto bylo poslední v řadě, Od něj jsme startovali.

Zdraví Jirka Hloušek