Když se člověk rozhoduje, že půjde létat se svým modelem, vždy to bere z té kladné stránky. Tedy, podpoří svého koníčka, trochu „potrénuje“, vylepší nastavení modelu, udělá něco pro svou duši a jde se uklidnit tím, co má rád. Jenže občas vám to úplně nevyjde.
To byl i náš případ s Romanem. Domluvili jsme se na úterý večer, že zaběhneme na letiště a polétáme v klidu večera. Roman chtěl potrénovat s Žehrovicemi a Ichabodem, já jsem chtěl doladit Fialu a zatrénovat se Žehrovicemi.
Sešli jsme se po šesté na Dobré. Potkali jsme zde i jiné místní modeláře, ale vzhledem k tomu, že letiště je dostatečně velké, myšleno spodní plocha, tak jsme si vůbec nekonkurovali. Já jsem šel napnout gumicuk na A2 a Roman se rozhodl, že vyletí se svým Ichabodem do výšin. Ideálně ihned. Takže šup baterky do modelu, krátká zkouška motoru a hurá do oblak. Model se poslušně řítil vzduchem jak nahoru, a potom co umřel Romanův vysílač i dolů. Byl jsem překvapený, že náraz model vydržel. Roman po chvilce identifikoval problém, tedy, že nemá nabité baterky ve vysílači. Co je to platné, když model byl poškozený. Původně jsem myslel, že je model na odpis, ale škody byly jen na baterce a trupu. Tedy LIPo do kontejneru a trup na opravu. Je otázkou, co motor. To Roman zjistí až doma.
Po tomto krátkém vystoupení Roman natáhl modrou gumu a já mezitím cvičil Fialu. Dostal ještě jednu podložku pod výškovku a poletoval celkem slušně. Jenom to noření se „do hloubky“ při zatáčkách nebylo zrovna ono. Kontroloval jsem negativy na uších a vypadá to, že jsou správně. Postupně se to vylepšovalo. Posunul jsem háček více k těžišti a již stoupal mnohem lépe než před tím. Nakonec jsem zkonstatoval, že již ten den nic nevymyslím a nevylepším. Tedy narazil jsem na drobnost, kterou musím ošetřit, a to je uchycení výškovky. To moc nevyhovuje a po dosednutí na trs tuhé trávy se vychýlila a udělala zářez do směrovky. Ale to je drobnost, která se vyřeší.
Roman mezitím ohromoval okolní modeláře majestátností Žehrovic a já jsem dal dohromady své Žehrovice. Modeláři se došli podívat s čím to budu létat a pochválili model. Pak jsem odstartoval a model se předvedl v kluzu. Neumím dostat model tak vysoko jako Roman, ale přesto model se předvedl v nádherném letu. Při druhém startu jsem se chtěl ukázat, a tak jsem udělal okruh nad hlavami přítomných a při přistání zavadil o pole. Pšenice udělala své a model byl hned na zemi, funguje to jako stěna. Nijak jsem tomu nevěnoval pozornost, protože model vypadal nepoškozen.
Třetí start jsem si vypustil model sám. Model, respektive ocas chytil flatr a pak i celý model. Dostal jsem se z toho zázrakem. Opět kluz po vypnutí byl ukázkový a Roman rozvedl teorii, že jsem to špatně hodil. Takže znova na šňůru a druhý pokus, kdy model hodil Roman. Jenže následoval opět flatr a to už jsem se s modelem loučil. Opět se mi podařilo vypnout, i když model byl téměř neovladatelný. Přistání a kluz opět obojí ukázkové. Roman rozvedl teorii slabých táhel, což má svou logiku, on má v modelu silnější dráty než já. Mě se ale začal nepozdávat trup. Myslím, že oproti původní tuhosti, se více kroutí, než by měl. Má teorie je, že to přistání s pšenicí asi něco udělalo s trupem. Takže jediná možnost je, podívat se dovnitř, co tam odešlo.
Upřímně, byl jsem velice otrávený, protože počasí bylo ideální pro zalétávání modelu. Místo pohody ale přišlo drama. Model leží v koutě a nechce se mi rozřezávat potah. Nemám zatím tu sílu, se do toho pustit. Snad se jednou vzepnu a udělám to….
Jirka Hloušek