Tak jsme si odbyli klubovou premiéru historicky prvních pylonových závodů, které se létali pod hlavičkou LMK 205 KŽ.
Přípravy si opravdu vyžádali ohromnou spoustu času a jelikož jsem to organizoval prvně ve svém životě, tak největší poděkování musí patřit mé přítelkyni Míše, která mě v tom podporovala a celou dobu věřila, že to zvládneme, A to se skutečně podařilo !!!
Hlavně bych rád poděkoval celé skupině lidí, která mě v tom nenechala a přišla na pomoc. Ono v dnešní době sehnat 10 lidí, kteří budou na pozici rozhodčího na pylonu, startéra a časomíry není vůbec žádná sranda!!!
Všem velké díky a obzvlášť Vladěnce a Petmenovi na časomíře a startérům, kdy v sobotu Tomáš Adámek „odšéfoval“ 8.kol (údajně historický rekord na českém území) a Milanovi Maškovi, na kterého zbyli „jen“ 4.nedělní starty 🙂
Náčelník Jirka Hloušek přispěl s tvorbou plakátu a diplomů a v neděli jsem jej zaměstnal i jako rozhodčího na 2.pylonu. Jirko velké díky….
Samo, že přispěli a pomohli kluci i z pylonracing.cz kteří zapůjčili pylony, časomíru, vysílačky a s vyhotovení výsledkovky mi byli po ruce. Chlapi i vám velké díky…. Poděkování patří i perfektnímu cateringu který byl celý víkend s námi na letišti.
No a teď k samotným závodům.
Vždy když přijedu na nějaké „pylony“ jsem „vyblázněný“ a jdu do toho po hlavě, ale tady díky organizaci máte v hlavě úplně něco jiného. Především bezpečnost a letecký provoz v blízkosti runwaye, neukázněné návštěvníky, kteří nedbali pokynů a běhali po runwayi, projíždějící motocykly a čtyřkolky a skupinky lidí kteří se prostě rozhodli vynořit v poli a najít si lepší místo ke sledování závodů.
V pátečním tréninku nic nenasvědčovalo, že by měli přijít technické komplikace, ale to už je „hold“ moje IRONIE, že se tohle občas děje. A tak jsem zlámal po přistání všechny 3 své „jednolisty“. Jelikož je to perfektní práce Jirky Kleina, tak vlastně není možnost přijít na internetový obchod a dát si jich třeba 20 ks.do košíku. Takže nakonec přišlo na loňského Avionika D17, který rok už nebyl mezi pylony , a musel odlétat na „dvoulistovky“. Vlastně jsem začal pořádně závodit v posledních 5 kolech, kde jsem dobýval metu 60s. a jelikož můj rival byl dvounásobný Mistr Světa Tomáš Ciniburk, tak vás to „vybičuje“ konečně k pořádným výkonům, a začal si užívat závodění.
Během závodů pozbyli eroplány jak Jirka Klein tak i Sam Andrlík (oba sedlají závodní brusy NIKOLAS), a také i jeden nepodařený start D17 v mém podání. Vypouštěl jsem na trať éro Jirky Nihiláka Novotného, který po lehčím faceliftu bude opět nasazen mezi pylony. Nihiláku, fakt promiň !!!
No a poslední kdo o éro přišel byl nováček Milan Matoušek, který přicestoval jen s jediným eroplánem, a závod musel v polovině vzdát.
Honza Petr málem rozbil svůj stroj při startu v posledním kole. Jeho vítězný boj o model je zaznamenán na tomto videu. Snad streamování nebude tak katastrofální a půjde to zobrazit.
Jinak se mnou už to vypadalo, že v poslední 12. „rundě“ konečně půjdu pod 60s. časem 59.78 jsem ale chytnul „kočku“ (CUT) na 2.pylonu, kterému „šefoval“ náš náčelník, který to opravdu soudcoval výborně a spravedlivě.
Do královské kategorie F3D se po dvou letech vrátil Franz Koukol z Lince a zaslouženě jí vyhrál. Jeho NoName2 šlapal jako hodinky. Roman Pojer skončil druhý s nejlepším časem 57.84s. 3.místo obsadil Jirka Mazaný Novotný, který též po roční pauze si přijel k nám na soutěž zvednout náladu.
Honza Petr s „mechem“ Lukášem Voseckým též ladili svoje nové stroje, protože je čeká jejich historicky první účast na MS 2023 v Drachtenu. Černého Petra si vytáhl Sam Andrlík, který musel z 12.ti kol vzdát 9.díky technickým problémům s motorem.
Závěr – všichni byli spokojeni a to bylo vlastně to nejdůležitější, aby se závod v budoucnu pravidelně létal začátkem května a vstoupil do naší historie.
Kamil Vydra
Foto: Jiří Hloušek a Kamil Vydra
