Dnes bych rád zastavil u modelu Sokol II. I když intenzivně pracuji na modelech let sedmdesátých, musím si občas odpočinout a nabrat další síly. Téma Admirál mi dává docela zabrat, a přestože na tom pracuji již poměrně dlouho, asi od loňského podzimu, stále to nemám pohromadě. Tedy ani jednu verzi. Proto se odpoutejme od zmíněného tématu a pojďme na Sokola.
Původní konstrukce modelu Sokol vznikla v roce 1946. Model měl jednoduché lomení do V. Plán nebyl nikde publikován. Sokol je prvním modelem ve vývojové řadě velkých výkonných větroňů Radoslava Čížka. Z této konstrukce vycházely další modely, například Luňák, ale především Delfín, Orlík.
V roce 1950 Radoslav Čížek navrhl svůj nevětší model, který doposud zkonstruoval. Tento nazval Sokol II. Když si vezmete, jaké je rozpětí opravdového nositele tohoto jména, dravý pták sokol má 74 – 120 cm tak je model se svým rozpětím 270 cm poněkud přerostlý Sokol a více by se hodil název jiného ptáka, mohl by to být třeba Čáp či Kondor. Ale Sokol II se narodil s rozpětím 270 cm a Radoslav od něj očekával i odpovídající výkony. Myslím, že Sokol II, tedy model, jeho očekávání splnil, i když Luňák ve verzi s křídlem 250cm mu byl velkým konkurentem a konstrukčně byl mnohem jednodušší. Radoslav ale chtěl výkony členů posunout dál. Věřil velké ploše, méně pak štíhlosti křídla. Tu udržoval kolem hodnoty 10. Hloubka křídla 250 mm není zrovna málo a marně vzpomínám, který jiný model stejného autora ji měl. (250 mají Žehrovice 2 – MK2 poznámka autora).
Model měl, bohužel, složitý trup a postavit jej vyžadovalo velké umění. Přesto v Žehrovickém klubu již byl dostatek modelářů, kteří tak vyspělí byli, a byli schopni model postavit. Vejčitý trup bez jediné rovné plochy je v podstatě modelářské peklo. Dle našich informací měli Sokola následující modeláři: Josef Vlach, František Kratina, František Dvořák, Jaroslav Kožený, Vladimír Horák, Josef Harapát a Jan Cimbura. Radoslav Čížek Sokola II nikdy nepostavil.
Modely, které byly postaveny, měly až na výjimky stejnou barevnou a designovou úpravu. Kdo to tenkrát vymyslel, netuším. Je docela pravděpodobné, že to byl právě Radoslav Čížek.
Tak, a nyní ty barvičky. Veškeré pruhy na hranách křídel byly namalovány červenou barvou. Doplněny byly žlutým lemováním. Žehrovské invazní pruhy jsou kombinované s bílou. KŽ je nakresleno bledě modrou. Trup byl celý červený. Čumák modelu byl bílý. Model byl potažen klasickým kablem, tedy papírem v hnědé až žluté barvě.
Pojďme se podívat na fotografie. Bohužel, Sokola Josefa Vlacha na fotce nemáme, a pokud někde je, tak to netušíme.
Toto je Sokol Jardy Koženého, kterého drží dcera Radoslava Čížka paní Alena Hesslerová, tehdy ještě Čížková. Dle komentáře na fotografii, byl tento Sokol jeden z nejlepších co se týká letu.
Dále zde máme fotografii Jana Cimbury. Je z roku 1951 ze soutěže Memoriál Čeňka Formánka. Janovi bylo 14 let.
František Dvořák a jeho Sokol s motorem. Fotografie modelu byly uvedeny v Aeromodelleru.
František Kratina měl také Sokola. Na této fotce jej ale drží Kamil Brauner
Ale správně je to takto:
Model Pepíka Harapáta se dochoval do dnešních dnů, ale bez výškovky. Na boku trupu jsou vidět závodní čísla ze soutěží. Bylo zvykem je lepit přímo na model. Pokud se našla kombinace čísel odpovídající startovnímu číslu v závodě, nelepilo se číslo nové, ale obtáhlo se původní číslo již nalepené na modelu. Model se vymyká tak trochu standardní barevné úpravě, dnes bychom řekli „livery“.
Trošku horší fotka modelu Vládi Horáka. Model je provozuschopný a je předělán na RC. Fotografii jsem udělal 19. října 2018 na výstavě v Břevnovském klášteře. Nebylo tam moc dobré světlo. Zbarvení odpovídá standardu Sokolů z let padesátých.
Když to tedy shrnu, máme jednoho původního Sokola letuschopného a druhého v troskách, přesto ještě vystavovatelného a s dochovaným původním potahem. Ten model Vládi Horáka je nově potažen také kablem o střední síle. Takže vlastně originál.
Pojďme se podívat na další fotky. Vrátíme se k Františkovi Dvořákovi. Máme ještě jednu fotku, takovou akční, kdy vypouští model s motorem.
Také máme Emila Braunera, který právě vypouští čísi model. Třeba je to ten Vlachův, ale to nejsme schopní určit.
A protože by bylo škoda zatajit letový snímek, pravděpodobně Dvořákova modelu (stojí úplně vlevo a pozoruje let), tak zveřejňujeme asi nejhezčí fotku Sokola II vůbec. Jeho Sokol měl více invazních pruhů – čím více pruhů, tím více Adidas…
Pro pořádek ještě snímek autora plánu s jedním z tehdejších Sokolů, asi Franty Dvořáka dle zmiňovaných pruhů. Fotka není žádný zázrak, tehdy asi nebyla nastavena správně clona ani čas.
A nyní se mrkněme na plány. Plány, které byly vydány tiskem, jsou dva. Oba jsou v tehdy populárním formátu, kdy jen některé díly jsou v měřítku 1:1, zbytek je obvykle v nějakém měřítku jiném, zde konkrétně 1:4.
Verzi stáhnete zde:
Tento plán je skenován z výtisku, který měl Radoslav Čížek u sebe doma. Všimněte si jednoho data. Je to v položce „Konstruoval“. Je zde uvedeno datum 20.7.1950. Tento plán pak má datum 28.10.1951. Tedy více jak rok po tom, co model již v Žehrovicích létal.
Další verze plánu je ta, která má rozkresleny všechny přepážky. Je to docela krkolomný nákres všech přepážek v jednom bodě. Dokládá to Radoslavovu dovednost číslo jedna. Jak tato verze vznikla, je vidět na tomto skenu. Radoslav vzal původní plán a do místa, které bylo vhodné, vlepil část výkresu.
Verzi je možné stájhnout zde:
Ještě to ukáži v detailu
V kouzelné bedně jsem objevil ale další části plánů v měřítku 1:1. Nejprve žebra. Kvalita kopie je poměrně špatná, přesto jsou zde základní obrysy vidět.
Plán je možné stáhnout zde:
Co jsem dále objevil, je výškovka. Byla na pauzáku a nakreslena tužkou. Tedy nikoliv tuší. Je v perfektním stavu.
Plán je možné stáhnout zde:
Zajímavosti jsou zde dvě. Výškovka byla dělená, tudíž se počítalo s tím, že se bude také rozkládat, stejně jako obě půlky křídla. Ta druhá zajímavost je datum, kdy byla nakreslena.
Jak sami vidíte, bylo to 20.7.1950. Tedy shodné datum jako položka „Konstruoval“ na publikovaném plánu.
Poslední můj nález ležel v ruličce s jinými rozkreslenými plány. Byl to poškozený plán trupu. Ten plán je ale velmi schématický, spíše pomůcka pro stavbu. Nebyl nijak označen. Pravá strana plánu byla roztrhaná. Tu jsem podlepil jiným papírem a pak teprve naskenoval.
Plán je možné stáhnout zde – upozorňuji, je to hodně velké:
Jak jsem již zmínil, kopie byla velmi bídná, a tak sken také není nic moc. Co je ale na tom všem důležité, je historická hodnota těchto materiálů. Je to důkaz toho, že Radoslav plány kreslil po dílech. Tedy, žebra, výškovka, přepážky, křídlo. Nikdy tyto věci nebyly pohromadě. Plány kolovaly mezi mužstvem, a časem se ztrácely. Přesto některé fragmenty přežily do dnešní doby. Společně s fotkami pak dokládají tehdejší dění v klubu, a existenci modelů.
Pokud mi vybyde čas, vše doplním do Badatelny.
Jiří Hloušek
Zdroj: Archiv LMK KŽ