Wrona F1N polský virtuos

K pomalému letu, tedy k F1N jsem se dostal díky Pepíkovi Kubešovi. Po několik let mě lákal na modelářský Silvestr v hale Doksy. Nikdy se mi tam moc nechtělo, představa, jak je tam spousty lidí, které neznám, mě odrazovala.

Jenže pak jsem si pustil nějaké video na Youtube a zcela mě to uchvátilo. Přestože jsem na modelářský Silvestr tenkrát nevyrazil, postavil jsem o Silvestra večer své první halové házedlo. Podíval se na internet a pak začal řezat basový stroj. Neustále jsem brousil a vylehčoval, až jsem skončil na 15 gramech váhy. Model letěl o něco pomaleji než normální venkovní házedlo, ale žádný zázrak to nebyl. Tak jsem to odložil. Odložil do doby, než jsem se opět potkal s Pepou. Ten měl zrovna domluvenou halu v Doksech, a tak jsem sbalil házedlo a jelo se. To se psal rok 2016.

V hale se ukázalo, že to není ono. Pepa, zkušený halový bojovník se podíval na můj výrobek a řekl, že to létat nebude. „Ufikni tomu ty konce křídel a udělej z toho uši, posuň křídlo víc dopředu.“ Tak jsem udělal uši a posunul křídlo. Pak jsem začal házet a hle „Ono to letí“. Letělo to, ale nic moc. Za 15, někdy 18 vteřin to bylo na zemi. Přesto jsem s tím vyrazil na modelářského Silvestra. Létal jsem kolem 15 vteřin a říkal si, jak to pěkné létá. Udělal jsem těch házedel několik. Je to vidět na obrázku níže, Jirka Hruška má stejný model jako já.

Mezitím jsme postavili ještě jeden typ házedla, docela obrovité, ale to létalo ještě hůře.

Po těchto zkušenostech jsem přemýšlel, jak se zlepšit, a hlavně se naučit to seřizovat. Někdo říkal, že je dobré si sehnat křídla z polystyrenu z Polska. Říkal jsem si, že nic nezkazím, když využiji služeb někoho zkušeného. Hledal jsem na internetu a v jednom Polském e-shopu nalezl to co jsem potřeboval. Našel jsem Wronu. Neváhal jsem a objednal ji v pěti kusech. Co kdybych to ihned rozbil, jeden kus nemůže stačit. Wrona ale nebyla na skladě, a tak jsem čekal asi dva měsíce. Pak dorazil balíček z Waršavy. Slepil jsem model a hurá do haly. Pro jistotu jsem udělal hned tři, každý měl 14 gramů. To není špatné na začátečníka!

Jaké bylo moje zjištění, když jsem model klouznul? „Nádhera, ono to, tedy Wrána, létá!“ Model klouzal sám, doladil jsem zatáčku a začal řešit, aby model v kluzu tolik neopadal. Kormidly se mi moc nechtělo kroutit, naopak jsem nakroutil střed křídla. Asi příliš, ale model s takovou klapkou přestal tolik opadat. Po prvních hodech bylo jasné, že mám soutěžní stroj, se kterým všechny překvapím. Netuším, zda jsem byl první, kdo Wronu v Čechách létal, ale určitě první, kdo s ní létal v Doksech na Silvestra. Postupně jsem se z 23 sekund (všimněte si, že předtím nejlepší hod byl 18 vteřin) posunul na 27 sekund. Po získání praxe jsem již Wronu házel v tak malé hale kolem 30 sekund. Když jsem porovnával výsledky z předchozího ročníku, blížil jsem se Jirkovi Šífimu (jen pro ten daný rok :-)). To jsem ani nečekal.

Postupně jsem se začal s Wronou objevovat na závodech a opravdu jsem létal velice slušné časy. Dělala a stále dělá čest svému jménu. Mimochodem, s Pepou jsme udělali článek o ní do Volného letu. Vzrůstal zájem o stavebnici a dnes s ní létá spousta modelářů, kteří mají rádi tuto disciplínu, ale jejich vlastní stroje nebyly tak spolehlivé. Wrona jim dala jistotu.

Wronu jsme házeli klasicky, tedy oštěpařskou metodou, ale v hale v Děčíně to nebylo ono. Nebyl jsem já ani Jirka junior schopen hodit tak vysoko. Byla to v podstatě druhá sezóna s Wronou. Během tréninku jsme se dohodli, že začneme házet „za ucho“. Tím jsme dosahovali větších výšek. Na časech to bylo okamžitě znát. Leč to vyžaduje zesílení ucha, protože se nám během závodu povedlo ucho utrhnout. Takže jsme postavili další Wrony, určené do vysokých hal.

Dnes takto Jirka junior létá běžně. Zde je fotka, kde je vidět, co Wrona vydrží.

Wrona je skvělá stavebnice, a to nejen pro děti, ale pro všechny zájemce o pomalý let. Setkal jsem se s autorem Wrony, Mariuszem Wronou, což je polský modelář, který létá především F1D. Se samotnou Wronou ale nelétá. Není házedlář. Přesto navrhl a vyrábí skvělé éro, které postaví začátečník i pokročilý modelář a rozhodně nebude zklamán. Momentálně poslední Wronu co mám, se s váhou pohybuji těsně pod 13 gramů. Je to optimum a létá skvěle v nízkých halách. Mimochodem, ty Wrony co jsem postavil v roce 2017 stále mám a provozuji. Létají i po všech karambolech dobře. Váží sice 15 gramů, ale vůbec to nevadí.

Podívejte se na video, kde jsem zachytil moje první pokusy s Wronou a nejen to, jsou tam i záznamy hodů Jirky juniora a Honzy Hrušky.

Jirka Hloušek senior