Víte co je to čpavková kopie?
Pro technickou dokumentaci se používaly výkresy nakreslené na pauzovacím papíře. Ten se potom vložil do speciálního přístroje – cyklostylu, ve kterém byl papír s vrstvou reagující na světlo. Prosvícením pauzáku a projetím čpavkovými párami, zůstalo kreslené či psané tmavší než okolí. Všechny kopie bývaly do červena, někdy i do modra.
Dostat se ale k tomuto přístroji bylo v minulosti docela problém. Můj otec pracoval v knihovně. Cyklostyl tam byl také. Jenže kopírovat, dle tehdejšího předpisu, šlo z časopisu jen 5 stránek a vedla se o tom přísná evidence. To platilo ještě v osmdesátých letech (minulého století). Radoslav Čížek však díky svému zaměstnání přístup ke kopírování měl.
Když se řekne Luňák
Ale vraťme se k tématu. Řeknete si, Luňák, toho znám, nic nového se tady dozvědět nemohu. Já opáčím, ano i ne. Kdo četl články Radoslava Čížka o Luňákovi, nebo se podíval do Badatelny na níže uvedený odkaz, tak se asi toho moc nového nedozví. Ale přeci něco.
Tento trojpohled znáte velmi dobře. Je skenovaný z originálu, který Radoslav nakreslil na pauzovací papír. Mimochodem, ty plány, kreslené tuší a manuálně, mají duši. Kdo nevěří, ať si dá vedle sebe plán nakreslený na počítači a plán nakreslený rukou, někým, kdo to skvěle umí. Pak je porovnejte, který tu duši má a který ne. Klidně mi pak napište.
Model, jak již víte, vznikl v roce 1949. Jeho první verze měla rozpětí 2200 mm stejně jako jeho verze další. Důležité je však říci, že model v první verzi vypadal trochu jinak, měl směrovku jak nahoru nad výškovkou, tak dolů. Samotná VOP měla malé lomení dle plánu, (čtete správně) 3 stupně. Fotografie byla zveřejněna v Informačních listech.
Bohužel, v archivu žádná fotografie této verze nezbyla, a tak máme jen tuto stínohru. Ale jsou zde vidět křížová kormidla a také dva nosníky na trupu, které se sbíhají poněkud více vzadu, tedy někde na 4. přepážce za křídlem.
Když Radoslav Čížek kreslil Luňáka v devadesátých létech znova, psal, že měl k dispozici přepážky a výškové kormidlo. Plán, který pak publikoval ve vlastním nákladu z historických podkladů vycházel, ale mírně se liší.
Fotografie zvěční okamžik
V našem fotoarchivu máme dvě fotky Luňáka v pozdějším provedení. Tento dokazuje, že se plánek z devadesátých let opravdu přibližuje tomu, co Radoslav nakreslil. Například na této fotografii je vidět spodní směrovka, která je poměrně veliká. Počet žeber v křídle a ve výškovce je shodný s plánem.
A ještě jednu fotku máme:
Když se podíváte na tento obrázek, zjistíte, že trup je tak trochu jiný než ten, co Radoslav nakreslil do plánu. Zde se dva nosníky na trupu sbíhají již na druhé přepážce za křídlem. To potvrzuje ještě nákres Luňáka II se zvětšeným rozpětím Miroslava Peterky v Leteckém modeláři číslo 11 z roku 1952 (ten samý je pak v Zaicově ročence).
Zde to tedy vypadá, že v pozdějších verzích se vyskytovala jiná verze trupu. Tuto verzi ale Radoslav nepodchytil. Je možné, že taková verze byla minoritní, a podklad pro nakreslení neměl k dispozici. Je dokonce možné, že si na tuto fotografii ani na uvedený náčrtek ani nevzpomněl.
(Pozn. autora: Na tom Peterkově modelu, je var trupu a velikost směrovky ale naprosto odlišný od reálného modelu. Asi to Radoslav trochu odbyl, a možná to některým modelářům zamotalo trochu hlavu. Věřte ale, trup z plánu z devadesátých let je více autentický než tato kresba.)
Ještě se vrátím k modelu Miroslava Peterky. Zvětšování rozpětí bylo v Žehrovickém klubu u Luňáka běžné, nebyl jediný, kdo se do prodlužování křídel pustil. Radoslav to sám ve svých článcích zmiňoval. Důkazem je tato notoricky známá fotografie. Zde naleznete Luňáka zvětšeného na rozměr 2500 mm. Je to ten model druhý zprava.
Náhoda mi přála
Snažil jsme se dohledat nějaké podklady, ze kterých Radoslav při kreslení Luňáka vycházel. Když pomineme ty historické, tedy původního „malého Sokola“, a navazující Delfína s Orlíkem, chtěl jsem nalézt nějaké zachované původní plány. A tady je důvod, proč jsem na začátku zmínil ty čpavkové kopie. Původní plány na pauzáku se nedochovaly, ale nalezl jsem ty staré čpavkové kopie. Když jsem se na ně díval, nabyl jsem dojmu, že to budou kopie plánů první verze Luňáka. Část těchto kopií jsem nalezl pohromadě s plány mnohem mladšími, někdy z osmdesátých let. Jednalo se o přepážky a profily křídla. V „kouzelné bedně“ jsem pak nalezl plán křídla. Výškovku jsem dostal od Pepíka Harapáta, ze zaprášené hromady na půdě, odkud jej vyhrabal a donesl Roman Fousek. Odtud pochází inspirace pro název tohoto článku.
Tak se na plány pojďme podívat. Kopie jsou velmi špatné a skenování zabralo poměrně velké množství času, protože se skener musel ladit. Kupodivu, materiály, na kterých byly kopie udělány, jsou velmi odlišné, jak barvou podkladu, tak tuhostí. Samotné čáry jsou již velmi špatně čitelné. Přesto tato, v podstatě stínohra, stojí za zveřejnění.
Nejprve se podívejme na profily.
Profily nejsou datovány. Na plánu je vidět, jak Radoslav dopisoval délky profilů tužkou. To potvrzuje, že při kreslení plánu v devadesátých létech, doměřoval tvar oblouku. Jenže nakonec jej o deset milimetrů prodloužil. Správný oblouk má od posledního žebra vzdálenost 50mm, tedy stejně jako je rozestup žeber v celém křídle a výškovce.
Další fragment jsou přepážky.
Ty jsou shodné s plánem z devadesátek. Ještě je tužkou dokreslený tvar čumáku. Ten pak Radoslav použil do zmíněného plánu.
Ještě se podívejte na dataci
Je zde napsáno 8.3.1949. Tedy opravdu byl model navržen v roce 1949. Přepážky jsou v provedení, kdy se horní nosníky na trupu spojují na 4. přepážce za křídlem. Domnívám se tedy, že jde o první verzi modelu.
A pojďme dál. Plán VOP máme od Pepíka Harapáta. Provedení VOP je opravdu z první verze modelu. Je to jasně dané lomením, které je 3 stupně. Bohužel, na půdě asi do plánku nateklo, takže je ve velmi špatném stavu. Krom toho byla kopie udělaná na velmi tvrdý papír a tudíž skenování bylo velmi náročné. Na plánu však zjistíte, že koncový oblouk je opravdu trochu jiný než ten co je uveden v plánu z let devadesátých.
Plán je datován 2.3.1949
Na plánu je pak uvedeno rozpětí, plocha VOP a štíhlost.
Poslední kus plánu, který jsem našel, byl schován v „kouzelné bedně“. Je to plán křídla.
Opět platí, že oblouk konce křídla je jiný než na plánu z let devadesátých.
Plán je datován 10.1.1949.
Opět je na plánu uvedeno rozpětí, plocha a štíhlost.
Upřímně, nečekal jsem, že narazím na takový „poklad“. Již jsem se smiřoval s tím, že tyto plány jsou v nenávratnu, ale nakonec jsou na světě. Kromě celkového plánu trupu jsou podklady kompletní. Luňák byl navržen jako evoluční verze starších modelů. Ctí jejich rozměry a systém křídla. Členové klubu jej pak upravovali dle svého přesvědčení a naturelu. Tvořili nové verze, které byly výkonnější než verze původní. Šlo to celkem lehce, stačilo doplnit další žebra do křídla a výškovky, měla stejný rozměr. Trup zůstal stejný, plně postačoval. Luňák byla univerzální platforma (něco jako platforma co má Volkswagen pro celý koncern). Rozhodně to ale nebylo záměrné ale zcela spontánní. Myslím si, že z těch více jak 20 postavených modelů, nebylo příliš mnoho shodných. Počtem verzí mi to tak trochu připomíná jiný model. Tím modelem byl Admirál. Ale to je již jiná historie.
Zatajený Luňák
Je otázkou, proč plán nebyl nakonec zveřejněn. Radoslav to vysvětloval změnou v časopise Letecký modelář, že na to z důvodů času již nedošlo. Vláďa Horák říkal, že to bylo z důvodů konkurence. Každopádně, nalezení těchto historických kopií plánků dokazuje, že model byl v roce 1949 opravdu zkonstruován, a později nakreslený plán se mu velmi blíží. Tedy můžeme říci, že je téměř autentický, s malými odchylkami. I když žádná diskuze okolo původu a autentičnosti nebyla, vše bylo doloženo fotografiemi, je zde i tak, jasný a přesný důkaz, jak model vypadal. Pokud někdo bude chtít srovnávat původní podklady s plánem nakresleným Radoslavem později, může toto cvičení provést stejně jako jsem jej provedl já. Zde uvádím tento plán jako podklad. Pokud někdo model dle původních plánů postaví, dejte mi prosím vědět. Uvedeme jej na našich stránkách.
K Luňáku se ještě v budoucnu asi vrátím.
Po dohodě s rodinou Radoslava Čížka jsou plány volně k použití, neslouží ke komerčním účelům.
Jirka Hloušek
Zdroj: časopis Letecký modelář, Informační listy, Archiv LMK KŽ