Tento článek uvádím především pro pobavení. To že jsem se vrátil k rekordnímu letu gumou poháněného hydroplánu mě přivedly fotografie v archívu a vyprávění Franty Brože.
Ty fotografie jsou trochu jiné než ty, které byly publikovány v modeláři číslo 9 z roku 1970. Připadá mi, že přelom šedesátých a sedmdesátých let bylo nádherné a úspěšné období pro Radoslava Čížka. Nastupovala doba úspěšných jednokanálů a dvoukanálů. Klub měl poměrně hodně členů a nedávno ještě jsme měli v reprezentaci Karla Rysa. Také úspěšná éra Tipsy Nippera, respektive Vládi Horáka skončila teprve nedávno. Takže, proč se nejít vykoupat?
Tyhle pokusy se děly na usazovací, nebo kalové chcete-li nádrži kousek od Kamenných Žehrovic. Bylo to místo se několika nádržemi, kam tekla voda z praní uhlí*. Místní se tam chodili koupat. Nepíši od nepaměti, protože důl Jaroslav, pak Nosek, později Tuchlovice nebyl až tak starý důl. Hlavní jáma byla vykopaná teprve v roce 1943.
K dolu samozřejmě patřilo i odkaliště a tak vznikla nádrž respektive nádrže kousek od Kamenných Žehrovic. Tomu se říkalo Šmanťák. Jedna z hrází byla betonová a z ní vystupovaly poměrně nebezpečné ocelové tyče. Jsou zmiňovány i v samotném článku. Tehdy tam ještě nebyla ta dálnice, která odděluje nádrže od vesnice.
A jak to vypadá dnes? Důl je zrušen od roku 2002. Tím pádem i Šmanťák vyschl a není tedy kde, pokud by někdo chtěl, pokusy zopakovat.
Ale vraťme se k samotnému dění. Pokusy s gumákem jako hydroplán nebyly tak jednoduché. Samotné plováky přinášely potíže nejen jako odpor, ale v určitých fázích letu i jako částečná nosná plocha. Prostě si to dělalo, co chtělo.
Radoslav Čížek byl zachycen na fotografiích, které pořídili jeho kolegové. Zde jsou první zkoušky, jak sám Radoslav říkal na louži.
A pak další fotky již za lepšího počasí. Tady je zachycen společně s Frantou Brožem a kolegou Oldou Jirsou.
Tady bych se chtěl zastavit a nechám zavzpomínat Frantu Brože samotného:
„Létalo se na usazovací nádrži kalů, co vypouštěli z Nosku. Od haldy směrem k Žehrovicům. Chodívali jsme se tam koupat. Z šachty tam vypouštěli z prádel* vodu se zbytky uhelného prachu, ten se usazoval v těchto nádržích. Byly to dva rybníky za sebou. Dnes je celé údolí přerušeno dálnicí, ale hned za ní je na mapách vidět kde rybníky byly. Dnes je to podle mapy bez vody. Na polích směrem k lesu se létaly veškeré žehrovické soutěže. Tam jsme se jako děti chodily dívat. Jednou tam Franta Dvořák rozbil motoráka a zbytky mně dal. Někde je na zadní straně Leteckého modeláře s tímto modelem. To byl asi rok 58. V podstatě to měl Radouš za humny.“
*Co je to prádlo a praní uhlí?
Proces zpracování uhlí po vytěžení. V rámci tohoto procesu se uhlí čistí od prachu a zeminy. Odstraňuje se tzv. hlušina, tedy horniny, které nejsou uhlí. Té může být kolem 40% toho, co bylo vytěženo z podzemí.
Já se opět vrátím k Radoslavu Čížkovi a fotografiím. Na jedné z nich je fixou napsáno toto:
No vidíte, v časopise Modelář model prezentoval jako XL-70a. Jak jsou ta jména pomíjivá. Proto v případě žehrovických konstrukcí se nedá na jména spolehnout. Ale třeba se ke jménům a k tomu co je to za modely jednou vrátím.
Občas člověk musí být kaskadér. Zde jsou vidět ty hrozivě trčící dráty.
Zde je model těsně před startem.
A tohle je už hodně v pohybu, a tak je to celé rozmazané.
Ještě jsem se podíval na zadní stranu výše uvedené fotografie. Je zde tužkou napsáno toto.
Z fotek celkem vyplývá, že to Radoslav bral docela vážně a zas taková legrace to nebyla. Ostatně, k pokusům se musel ještě vrátit. Jednak v jeho dílně stále ještě visí plováky z dob pokusů, a také jeho Hívr z naší výstavy byl upraven na použití plováků.
Tento článek jsem napsal díky Frantovi Brožovi, který zavzpomínal na doby, kdy XLka plavala po vodě.
Jirka Hloušek
Zdroj:
Vzpomínky Františka Brože
Foto archív LMK Kamenné Žehrovice, časopis Modelář