Létání s pyloňáky je svět sám pro sebe. Kamil se vrhl do tohoto světa a po první sezóně již se intenzivně připravuje na sezonu novou. Jistě jste zaznamenali, z krátké zprávy na našem webu, že mu již došly nové krásné stroje. Přibyl ještě jeden a Kamil se vrhl do sestavování. Není to zas tak jednoduché. Bojujete především s místem a pak s pevností jednotlivých součástek. Konkrétněji jde o páky k pohyblivým částem modelu. Další takové „dobré“ téma je pak chlazení motoru, který točí tisíce otáček. Poslední z faktorů je pak vrtule. To je alchymie také.
Ale vraťme se k modelům samotným. Kamil modely D17 Avionik, obdržel od Sergeye Sobakina z Ruska a jak Kamil říká: „se kterým je naprosto famózní jednání a vyšel mu maximálně vstříc i ohledně barevné kombinace!“
Speciální zbarvení dle naturelu každého pylonáře. Viz tento Kamilův „bojový“ Avionik.
První věc po doručení zásilky je starost, aby to došlo celé a bez poškození. Ale Sergey si již přepravní bedničky a uložení komponent osvojil a vyzkoušel tak, že nyní je to jen o tom, aby model cestou neshořel po pádu letadla, nebo aby balík nepřejel parní válec či tank.
Takže balík stojí na stole a je potřeba jej vybalit a zkontrolovat, zda jednotlivé části jsou pořádku a jsou tam všechny. Opět, Sergey neponechává nic náhodě a pečlivě balík před zalepením zkontroluje. Zásilka obsahuje krom modelu již jen dva zápustné imbus šrouby M4 a žádný stavební plán, každý pylonář si to dělá podle svých zkušeností, takže v zásadě nejsou dva stejné Avioniky
Model je ve stavu, kdy má trup, který je připravený na montáž. Je prázdný a nemá v sobě žádnou přepážku, jen šrouby na uchycení křídla. „Čumák“ nemá žádné dírky na chlazení. Křídlo má připraveny pouze vodiče pro serva, kterými se ovládají klapky. Klapky jsou samozřejmě již perfektně připraveny. V balíku je pak zvlášť výškovka se směrovkou. Ještě se vrátím ke křídlu. Sergey rovnou do křídla zabuduje při stavbě vodiče pro napájení a ovládání serv. Kamil trochu bojoval s barevným značením vodičů, protože všechny izolace mají stejnou barvu. Před pájením konektorů je tedy nutné „oťukat“ jednotlivé dráty.
Kamil se tedy pustil do kompletace svých strojů. Při lepení je potřeba používat epoxidy, které poskytují vysokou pevnost. Například pryskyřice s mikrobalony jsou nevhodné. Pro některé části jako plnidlo používá karbonové piliny. Sám používá UHU Endfest 300, který tvrdne 48 hodin. Je to pomalé, ale zase jistota, že spoj bude dostatečně pevný.
Mechanizmy je nutné osadit dostatečně pevně. Tedy myšleno samotná serva jak v trupu, tak křídlech. Prostě se na připravené místo zalepí. Serva jsou od KST X08 v5 (8mm), s tahem 2.8kg a pro křidélka se ukládají do křídla a jsou ještě lehce obroušená, protože tloušťka křídla u serva je jen 7.5mm! K tomu se musí připravit táhla. Páky serva jsou z 1,5mm silného drátu o délce 40mm v počtu 4 kusů jsou připraveny najednou na ohýbačce, aby byly opravdu všechny stejné. Jako bezpečnostní pojistku na páce serva Kamil poprvé použil podložku Quicklock pro hřídel 1.5mm.
Samotná serva jsou pak připojena k předem připraveným vodičům a zaizolována smršťovačkou. Proti vibracím je vše zakápnuto lepidlem, to samé řešení je na vývodu pod křídlem, kde je použit servisní konektor na 5S od KOKAMu. Toto řešení se KAMILOVI osvědčilo na předchozích verzí jeho modelů.
Motor je osazen na přepážku, kterou Kamil připravil předvrtáním, dle toho, jaký motor potřebuje použít. Nyní jsou to motory MEGA.
Dan Matyáš z MEGAmotor mu připravil zatím první prototyp Custom motoru dle specifikace Kamila na testování a podle toho, jak se osvědčí, (a zatím to vypadá velice slibně), pak zhotoví další. Velikost standardního motoru a Custom nového pohonu je zřetelná na první pohled na uvedeném obrázku. Konvenční MEGA má průměr 28mm a Custom 36 mm.
Kamil musel zkrátit na modelu „nos“ o 10mm a utopit 3mm silnou laminátovou přepážku dovnitř trupu, aby tam vrtulový kužel, který má vnitřní osazení a drží na dvou červících, padnul jak ulitý!
Nesmí se zapomenout i na chladící otvory hned za vrtulí. Jinak dojde k přehřátí a zničení motoru. Při jejich výkonu je to hned. Občas odejde elektronika, třeba servo a pak musí dojít k vykuchání dobře zalepených komponent, a to přijde ke slovu frézka, či nějaké páčidlo anebo ohřev dotyčné komponenty pájkou. Prostě, život není jednoduchý.
Například při oživování Kamil použil prijímač z havarovaného eroplánu a ten po chvilce zahořel a vzal s sebou na věčnost všechna tři serva. Tak nezbývalo nic jiného než dát na radu zkušenějších, konkrétně Franty Koukola (též dlouholetý pylonář z Linzu), a tak musí přijít na řadu hrotová pájka, kterou přiložíte na „mrtvé“ na servo (samozřejmě pouze celokovové), a hezky prohřáté jej odlepíte jak žvýkačku. Šlo to naprosto parádně a téměř samo. 😊
Poslední věc, kterou je nutné umístit je pak vrtule. Kamil zkouší karbonovou jednolistou vrtuli, která je správně vyvážena. Pochází od Jirky Kleina (dlouholetého špičkového pylonáře). Kamil říká, že je určen jen pro hrstku pylonářů z Čech, „má to, ale štěstí, že má národní poklad“. 😊
Kamilova první zkušenost je, že bohužel i tato speciální vrtule odešla „v plném cvalu“ a Kamil je rád, že to „nesešrotovalo“ celý eroplán. V podstatě při otáčkách kolem 35 000 za minutu se občas dějí neuvěřitelné věci. Ostatně největší odběr proudu z baterie se děje při startu, než se model ustálí v požadované rychlosti. Mimochodem, požadovaná rychlost je ta maximální (blíží se místy i 350 km/h), co motor, stroj, vrtule a pilot snesou. Když už jsme u toho snášení se, konstrukce musí unést neuvěřitelná „géčka“.
Uvidíme, jak Kamil své stroje odladí a co mu nastávající sezóna přinese. V našem klubu pylony nikdo nelétal, a tak je to v podstatě klubová novinka. Držíme Kamilovi palce a doufáme, že druhá sezóna mezi pylony bude úspěšná.
A ještě jedno létající video z roku 2021.
A
odkazy na albumy, kde je vidět jak se osazování pyloňáků mění postupem času
https://www.rcalbum.cz/model/10938-avionik-d16-02-f5d.html
https://www.rcalbum.cz/model/10932-avionik-d16-01-f5d.html
Kamil Vydra a Jirka Hloušek